"If standing on Everest feels like standing on the roof of the world then being in Namche feels like climbing into the attic..."
Správní a obchodní středisko a centrum oblasti je překvapivě velice příjemné, aklimatizujem se a pokračujem dál. Bohužel nastávají zdravotní komplikace a zdržení, kdy si nepostihnuvší užívají vedlejší výlety v srdci velehor.
DOLINA
Vyrážíme z Lukly (2840) a fascinovaně sledujem mraky neskutečně naložených nosičů, mraky neskutečně naložených jaků, kouzelné vesničky a jejich obyvatele, zavěšené lanové mosty... Sklesá se do údolí, kde se cesta spojí s pěším přístupem od Jiri (7dní) a pokračuje na sever častým křižováním říčky právě po zavěšených mostech. V Phakdingu stavíme na oběd a pozorujem ruch na této trekařské tepně, stále je na co koukat!
Tea house trekking se zatím zdá jako celkem zevlování, denní pochody jsou jen tak na 4h či méně, aby nás nesestřelila výšková nemoc, takže se vždy tak 1-1,5h jde a 2h se sedí v restauraci (1h se čeká než něco přinesou, pak se jí a popíjí čaj), a pak zase znova. Spí se v postelích, 3krát denně je teplé jídlo v restauraci, batoh je lehkej, moc se toho nenachodí..., není to vůbec nepříjemný, i když tomu chybí trocha syrovosti a exotiky. Přespali jsme v Jorsale v ubytovně u hučícího vodopádu za 50Rs. (17Kč).
Zbývá pár posledních mostů a začíná stoupání o 600m do Namche Bazaaru, pěkná dřina. V poslední třetině je vyhlídka, z které se otevírá průhled údolím na jakousi horu vykukující z mraku. 'Lhotse' šeptají všichni. Pijeme, čumíme a trhá se i mrak vedle, objevuje se špička Mt. Everestu... Poprvé ho vidíme na vlastní oči, dech se tají a chlapecké sny plní!

NAMCHE BAZAAR
4.10.2007     Ještě pár metrů vzhůru a už se před námi otevírá přírodní amfiteátr vyplněný kamennými domky s plechovými modrými střechami - Namche Bazaar (3440m), velmi příjemné městečko na malebném místě, plné historie a tradičního sherpského života a kultury! Mimo mnoha ubytovnen/hotelů a dobře zásobených obchůdků (jídlo, trekkingové oblečení a vybavení, základní léky, suvenýry), tam lze nalézt i banky, internetové kavárny, ředitelství a návštěvnické centrum Sagarmatha National Parku, tři malá muzea (of Sherpa Life, of local medicinal plants and Tibetan herbal medicine...), klášter, knihovnu, poštu..., je to neoficiální hlavní město Khumbu a hlavní zastávka a pauza na cestě tam i zpět. Navíc též první místo, kde se může začít projevovat výšková (=akutní horská) nemoc.
I proto ještě ten samý den nalehko stoupáme mezi terasovitými poli nádhernou krajinou do Khunde(y) 3850m, odkud se v podvečer vracíme zpět přes Khumjung, z neustálých mraků na nás na chvíli mrknul Ama Dablam. K večeři si dáváme jačí steak (asi 300g, luxusně kořeněnej) a studený pivko, sakra, co nám chybí? Setrváváme i další den jdeme na aklimatizační 20km výlet podmračeným údolím ke klášteru v Thame 3900m, hydroelektrárna nad námi, vedle 6titisícovky a v dálce 7 a 8mi. Snídaně vždy v pekárně, večer trh a ulice stále přeplněné hemžícími se šerpy a jaky, stejně tak i trekkery a horolezci...

TENGBOCHE
Přesouváme se do Tengboche (3870), chvíli se jde po vrstevnici, pak se klesne do údolí a na závěr je ostrý výstup o 600m, pro nás dost dřina, neboť většinu výpravy začínají trápit různé neduhy. Cestou jsme si ale zaházeli frisbee s nepálskými dětmi a jiným věnovali sešit. :-)
Tengboche je zejména důležitý buddhistický klášter (založen na počátku 20. století, nyní největší v Khumbu) a pár ubytoven. Vše je usazeno na začátku báječného údolí na mýtině obklopené trpasličími jedlemi a rododendrony, odkud je (pokud je tedy jasno) výhled (považovaný za nejkrásnější na světě) na majestátní Ama Dablam, stěnu Lhotse - Nuptse za kterou vykukuje špička Everestu a mnoho dalšího (Tawache/Taboche, Kantega, Thamserku...), je to naprosto magické místo! Do kláštera chodíme na modlitby a od hlavního mnicha jsme si nechali pro štěstí vysvětit obřadní šálu.
Bohužel všechny postihli různé nemoci, ani šála nepomohla, Petr: chřipka, teplota, slabost, skoro halucinace, Jája: sračka, slabost, Pája: bolest hlavy, výškovka, slabost. No prostě banda lazarů :-) Tak dáváme den odpočinku, já jediný fit nalehko vyrážím kus vpřed a pak do boku. Stoupám si jen tak z plezíru a najednou expediční stany a jsem v Ama Dablam base campu (4600m)... Hlava mi z výšky třeští, ale bomba! Ama Dablam (6856m) je zrovna v mracích, jinak je ale právem považovaný za nejkrásnější horu světa, po několik dní se na něj nemůžu vynadívat ze všech stran a za všech denních dob a světelných podmínek, až nakonec vévodí asi dvoustům mých fotek. :-)

ZDRAVOTNÍ POTÍŽE
Stavy se následující den trochu zlepšují, přesouváme se o kousek (2h) dál do Orsho (4050), což je jen jedna ubytovna, kterou vedou takoví grázlíci, ale uměj vykouzlit úžasný jídla! Přidáváme další regenerační den, Petra s Pájičem pár km hodně vzmohlo, zato Jája se vzmužila(!), tak ve dvou vyrážíme přes Dingboche (nejvýše položenou trvale osídlenou vesnici zde) do bočního údolí do Chhukhungu (4730), na přídi máme Island Peak, po boku přes 3000m vysoká stěna Nuptse-Lhotse. Cože, jsme v 4730 a vedle se tyčí ještě přes 3km zasněžený skály? Jo, je to pravda...
Pájičovi je bohužel stále zle a zle, i když vymýšlíme a zkoušíme leccos, jdeme tedy do Pheriche ke specializovanýmu doktorovi. Ten také nezjišťuje nic moc, všechny příznaky výškovky Pája nemá, ale trpí teda nehorázně! Může se jednat takřka o cokoli, při nižší hladině kyslíku (v těchnto výškách je již kyslíku jen polovina!) se mohou projevit problémy, které by za normálních podmínek nikdy nenastaly, doporučují nám sestup. Hmmm, konzultace za 50 babek, kterou jsme uměli dát taky, stejně jako tisíc jinejch guidů a sherpů, klesáme/vracíme se do Pangboche. Nakonec se naneštěstí musíme rozdělit, Pája klesá s nosičem do Namche, kus je vyprovázím, špatné řešení, ale lepšího již není. Dělíme se, my zredukovaní jdeme do Pheriche (4240), abychom pokračovali dále, Pája se v Namche hned zotavil, a zázračně rychle si prošel nádherné údolí Gokyo až po Gokyo Lakes, kam my se už nedostali...

BÁSEŇ
Sám uprostřed Himaláje
ukradnul jsem svůj kus Ráje...

NEPÁL NEZMĚNÍTE, ALE NEPÁL ZMĚNÍ VÁS...