Opouštíme Namche Bazaar a klesáme do Lukly, pobyt v horách končí. Kde jsme se pohybovali a co kdy dělali bylo popsáno, ale co je to vlastně teahouse trekking, jak se žije, spí a jí v lodgích, jak se žije a pracuje v nepálských horách a v neposlední řadě setkání s jakem na úzkém mostku...
NOSIČI & JACI
Nikdy by nikde nic nefungovalo bez dopravy, zásobování. Většina Nepálu je neobsloužena silnicemi, venkov a hory jsou protkány pouze pěšinkami a celá ekonomika a život Nepálu stojí tedy na nosičích, příp. ve snazším terénu tažných/nosných domácích zvířatech. Na venkově žije 70 procent obyvatel, nosiči o práci ještě dlouho nepřijdou...
Jako nosič se živí velké množství Nepálců, je to výnosné (vzhledem k ostatním možnostem) povolání, ale často velmi tvrdé. Cizinec zná nosiče spíše jako pomocníky expedicí, kdy horolezcům nebo trekařům pomáhají nosit jejich vybavení. Jsou různé druhy expedic, horolezci chodí většinou na lehko a nosiči jim nesou veškeré vybavení do základních táborů, až na finální výstup horolezec vyráží sám za sebe či jen s osobním nosičem. Co se týče trekkingu, tak nosiči buď můžou nést zcela vše včetně stanů, polní kuchyně a WC, a výprava je úplně nezávislá, nebo nesou jen vybavení a jídlo a spí se v lodgích, či nesou jen osobní věci trekaře a výprava se stravuje i spí v lodgích. Nosič stojí na den cca 600-700 Rs., pokud ho sháníte na poslední chvíli či jen na jeden den, cena začíná od cca 1000Rs./den. Nosič toho unese vskutku hodně, nicméně se většinou najímá jeden na trekaře, neboť pokud se jde s nosiči, vybavením se zas tolik nešetří, jako když si to člověk musí táhnout sám na svém hřbetě. Další nosiči nesou stany, kuchyni, zásoby... Větší výpravy doprovází průvodci, kteří se o vše starají, zařizují a organizují, ti již stojí více.
Funkce nosičů pro výpravy a expedice je až novodobá, od pradávna a stále dodnes slouží zejména k zásobování jinak nepřístupných oblastí věcmi, které tam nejdou vyrobit či vypěstovat. Nosiči tak od silnic či horských letišť nosí výrobky (zemědělské náčiní, předměty do kuchyně a domácnosti, generátory, nábytek...), stavební materiál (sklo, plechy na střechy, do vyšších poloh dřevěné prvky), potraviny (balenou vodu, limonády, pivo, sušenky, rýži, konzervy, do vyšších poloh maso a zeleninu) a další (benzín do generátorů...).
nosiči jsou zpravidla chlapíci, ale i mladí kluci a ženy/dívky. Náklad mají v koši či jen svázaný zavěšený za čelo, popruhy přes rameno jim nic neříkají. Jako oporu při chůzi a podpěru nákladu při zastavení používají hůl ve tvaru "T". Většinou nemají žádné osobní věci, nesou pouze náklad, a oblečení mají pouze to, co právě na sobě. V lodgích spí v pro ně určených místnostech, kde je souvislá postel od stěny ke stěně a erární peřiny. Nosiči (a tyto ložnice) tudíž moc nevoní, je to směs několikadenního potu a špíny, nákladu, kerosinu, jačího trusu, atd., atp., zkrátka nosiče většinou dříve cítíte než vidíte, smrdí o dost víc než jaci (což jim nikterak neubírá na jejich schopnostech a bodrosti)!
A to se dostáváme k jakům, jaci jsou houževnaté "krávy", kterým nevadí pohyb ve vysokých nadmořských výškách. Mají velkou nosnost, tudíž se s oblibou využívají jako přepravní prostředek, ověšeni nákladem křižují hory stejně jako nosiči, zvládnou lecjaký terén a svahy, ale přesto má jejich využití hranice. Jaci nejsou úplně bystrá zvířata, radno je se jim raději vyhýbat a moc je nedráždit, viz dále.

MAN VS. YAK
Kus nad Luklou vyrazil Pájič na zavěšený mostek s vědomím, že se tam potká s jaky. První den ho jeden kop do holeně, tak chtěl nějakej revanž asi. Petr s Jájou šli za ním, strhlo to i pár nosičů, tak jsem šel taky. V Indii jsem se před skotem celkem otrkal a tady jaky míjel dost natěsno do doby, než se po mě jeden ohnal obrovitánskou hlavou a tak tak jsem uskočil před špičatým rohem. Taky jsem si všim, že nosiči maj před jakama velkej respekt, vyhejbaj se jim velkým obloukem a na mostky proti nim nechoděj...
Když jsme byli asi ve dvou třetinách mostku (š. 1,2m, d. 60m) jaci na druhé straně na něj začali vstupovat. Kus před Pájičem pak najednou tomu prvnímu ruplo v hlavě a rozběh se proti nám. P+J+P těsně minul, jenže vedle 40tikilovýho nosiče s 80tikilovým nákladem přede mnou se v běhu prostě vejít nemoh. Nevím, kolik váží běžící nasranej jak s nákladem, ale nebohýho nosiče svoji kinetickou energií násobenou vahou a rychlostí na druhou nemilosrdně smet. Bohužel jsem stál hned za ním, tak obě těla i náklady zaklesnuty do sebe v tu ránu semlely i mě a drtili po kovové podlaze s příčnými protiskluznými kovy. Neveděl jsem vůbec co se děje a snažil se 15m nad řekou nepustit foťák, co jsem měl právě v ruce. Brzy jsem jim naštěstí vyklouz, nosič mě přelít a skončil 5m za mnou na zádech, vyjeveně jsme si koukali do očí, jak kamsi odběh. Dalších 10 jaků jsem míjet nechtěl, tak jsem spolu s dalšími dvěma turisty a třemi nosiči fofrem vycouval. Výsledkem byl odřenej loket, odřený koleno, naražený koleno, že jsem skoro chvíli nemoh chodit a bolelo mě ještě týden, natržená bota a jaci maj od té doby vůči mě absolutní přednost! :-)

LODGE
Teahouse trekking je způsob trekkingu v horách, kdy se spí každou noc v lokálních ubytovnách vedených místními a stravuje se v jejich jídelnách. Podél populárních tras v oblastech Annapurna, Langtang/Helambu a Everest jsou každých pár hodin chůze.
Ubytovny v horách se nazývají hotely, guest housy, tea housy ale nejčastěji lodge. Z venku vypadají různě, ale uvnitř se vždy jedná v zásadě o to samé. Centrem je jídelna, ke které přináleží zpravidla tmavá zakouřená kuchyně. Je to až k nevíře, ale jídla v ní dokážou vykouzlit chutná a pěkně vypadající. Uprostřed jídelny jsou vždy kamna na jačí trus, po obvodě vyřezávané lavice a stoly, u kterých se sedí pouze z jedné strany všichni čelem do místnosti. Až když je moc zima nebo plno, zaplní se střed v okolí kamen a z druhé strany stolů plastovými židlemi. Spát se chodí brzy po setmění a vstává před svítáním. Když je plno v pokojích, dá se domluvit přespání právě v jídelně.
Nabídka jídla je zpravidla omezená: polévky, toasty/chapati s vajíčkem či marmeládou, dal bhat (rýže s opečenou zeleninou a čočkovou polévkou, all you can eat), opečená rýže se zeleninou, opečené nudle se zeleninou, opečené brambory se zeleninou, vše lze za příplatek přilepšit o nastrouhaný jačí sýr (úžasně aromatický) či vajíčko, dále pak tibetské knedlíčky momo, palačinky, spring rolls (plněné rolky), a samozřejmě také čaj, kola, drahé pivo... Maso je velká rarita, ale přece jen občas je zejména výtečný jačí steak (občas trochu tuhý a navíc nesmíte vzpomínat, jak to syrové maso nesou několik dní nahoru).
Pokoje jsou velmi jednoduché, jen dvě postele, úzká ulička, občas noční stolek, ale většinou jen parapet okna. Nic víc, nic míň, bývá polštář, spí se ale ve vlastním spacáku. Stěny jsou ze slabých překližek, tudíž jak z papíru, dovnitř je vše slyšet a zima je tam skoro jako venku... Záchod a koupelna jsou často příliš honosné názvy pro tyto místnůstky schované někde v rohu, ale svůj účel splňují dostatečně. Voda je hadice svedená z nějakého potůčku, záchody suché nebo uvnitř budovy, kde se zalévají vodou z barelu. Za poplatek si lze ale takřka všude dopřát "hot shower", solárně ohřívanou.
Elektřina na naší trase byla v každé ubytovně, v pokojích se jedná pouze o slabě svítící (nebo vůbec nesvítící) žárovku, v jídelně podobně, ale za poplatek si lze nechat nabít baterie do foťáku nebo mobilu. V Lukle, cestou do Namche Bazaaru, a na různých místech až po Dingboche byli stále i internetové kavárny, spojení je vcelku rychlé přes satelit, ale ukrutně drahé, po Namche 10Rs./min, výše 20-25. V Namche Bazaaru je anténa mobilního signálu, na vhodných místech sahá signál až po Dingboche. Ceny všeho rostou spolu s přibývající nadmořskou výškou.

VESNIČKY, A TAK DÁLE
Jako paliva se nejčastěji používá jačí trus. *ovna jsou sbírány, pak se z nich hnětou koule, následně placky, které se lepí na stěny, zídky, kameny, trávu... Různě se obrací, a když pořádně proschnou, složí se na hromady, aby byly připraveny k použití. Dřevo je jen v nižších polohách a je snaha místní odnaučit, aby dřevo používali jako palivo, a neničila se tak příroda. Benzín je obtížné a drahé vynášet.
Když přejdou monzuny a nastane podzimní období (v říjnu), počasí se vcelku ustálí. Ráno bývá jasno, během dopoledne začnou okolo hor houstnout mraky a už po desáté klidně může být po všech výhledech. Slunce svítí, ale nejvyšší hory jsou schovány, je poměrně chladno. Stmívá se rychle, po setmění se ještě značně ochladí. Vyplatí se tedy brzy vstávat a hned vyrazit, a brzo jít spát, ostatně všichni to tak dělají a i v lodgích to tak funguje, spát jsme chodili cca v 7 a vstávali v 6.
V takto vysokých horách hrozí nebezpečná a nepříjemná akutní horská nemoc, které se dá předcházet jedině dobrou aklimatizací, tzn. stoupat pomalu, cca o 300 výškových metrů denně, při větších dávkách pak vkládat aklimatizační dny. Více o AHN viz. Už okolo 4500m n. m. je polovina kyslíku než na jaký jsme zvyklí od nás! Údolí z Lukly do Namche Bazaaru (a níže) je hustě obydlené, čím výše, osídlení řídne, nejvýše položenou trvale osídlenou vesnicí zde je Dingboche. Vesničky tvoří malebné kamenné domky a terasovitá políčka a pastviny vymezené kamennými zídkami. Vesničané neživící se přímo či nepřímo turismem jsou prakticky všichni zemědělci, hory jsou ale nehostinné, úrody malé a boj o živobytí velmi těžký. Tři čtvrtiny obyvatel žijí ze zemědělství, ale z celé rozlohy země je možné využívat jen zhruba 25 procent. Nepálcům se daří pěstovat rýži a pšenici i v nadmořských výškách nad 2000 metrů, produkce však nestačí pokrýt potřeby rostoucí populace a tak značná část zdejších obyvatel zůstává bez dostatečného přísunu potravin. Z toho pramení časté protesty, rostoucí podpora extremistických organizací maoistů, politická nestabilita, nepokoje, atp., jejímiž důsledky je opět ekonomický úpadek, oběti na životech, opouštění domovů, apod. Při pohledu na zdejší věčně usměvavé obyvatele se tomu ani nechce věřit, ale statistiky mluví jasně: osmdesát procent obyvatel musí vystačit denně s méně než dvěma dolary a 31 procent obyvatel je oficiální mezinárodní metodikou zařazeno pod hranici chudoby. Hůře na tom jsou už pouze některé země v Africe. Nepál je jednou z nejchudších zemí světa, jediné rozumné příjmy přicházejí z cestovního ruchu.

NEPÁL NEZMĚNÍTE, ALE NEPÁL ZMĚNÍ VÁS...