Po pobytu v horách jsme 3 dny strávili v nejznámějším nepálském pralesním národním parku Chitwan. Těšili jsme se zejména na jízdu na slonech a pozorování nebezpečných nosorožců ve volné přírodě. Projížďky na kole, pohoda a rajský klid a hojné chutné pochutiny byly k tomu navíc velmi příjemným bonusem.

DO PRALESA!
21.10.2007     V raním smogu jsme opustili Kathmandu a public busem vyrazili na jih. Je to asi 170km, ale jízdy 6h - samé zastavování, autobus lidma a věcma neuvěřitelně narvanej, plno bubáků i na střeše, ostré zatáčky a kopce, v asfaltu samá díra, troubení, šílenej provoz a kličkování... A to jsme prosím jeli zejména po hlavním tahu na Indii! Také jsme absolvovali dvě zastávky na občerstvení v tmavých zakouřených jídelnách, kde prodávali pouze dal bhat z oblemcaných hrnců, já zvyklej z Indie a Guatemaly si to báječně užíval, ostatní byli trochu vyjukaní.
Upachtěni jsme dojeli do Saurahy, "hlavního města" Chitwanu, přes řeku hned do národního parku. Je to příjemná vesnička s několika hotely, ubytovnami, restauracemi a obchody, kupodivu poměrně klidná. Ubytovali jsme se v jedné z chýší, horko nebylo zas nějak příšerný, ale vlhko a pralesní atmosféra hmatatelná. Hned jsme zapůjčili kola a ještě večer vyjeli k sloní farmě. Projíždí se vesničkami a mezi poli, přes řeku, přes kterou se na loďce musí přejet k farmě, zrovna místní pastevci přeháněli stádo buvolů, atp., malebný venkov! Na farmě jsou slonice s malými, menšími a ještě menšími slůňaty a několik atrakcí, chovají tam slony pro práci na venkově a projížďky.
Na každý oběd i večeři jsme v Sauraze zašli do super restaurací na steakové, mexické, koktejlové, či jiné žrací a picí hody, prostě to byl veget a pohoda, s plnými břichy, v restauracích na kůlech pod palmovými střechami, u řeky a za zvuků pralesa a tónů hudby Boba Marleyho (a všudypřítomného buddhistického "Óm mani padme hum... ").

JUNGLE SAFARI
Druhý den jsme z mnoha aktivit možných v NP zvolili dvě pro nás nejatraktivnější, hned ráno jsme vyrazili na loďky a sjížděli asi hodinu po řece Rapti. Jmenuje se to "canoeing" a měli jsme vidět dva druhy krokodýlů a pozorovat ptáky, ale nikde nic moc, jen jeden krokodýl hned ve vsi, o kterém jsme si mysleli, ze je umělej. Nebyl. Jinak se splývá na dlouhé kánoi (asi 8 lidí + kormidelník) po řece, povětšinou mezi poli a lukami, kde se tu a tam na břehu objeví nějaký pták (či domorodec), je to taková nenáročná relaxační projížďka.
Zpět se šlo "jungle walk", něco přes 2h džunglí s naším vtipným průvodcem, zároveň hoteliérem. Prodírali jsme se pralesem, ale mimo pár opic a exotického hmyzu jsme zas nic moc neviděli, přece jen jsme byli dost na kraji parku. Nosorožci tedy žádní, jen jedna pijavice se mi alespoň přisála na lejtko. Botanik si však jistě přijde na své a procházka to byla zajímavá, místy po pěšinách, občas ale i prodírání hustým porostem mezi liánami a přes padlé kmeny. Zpět se řeka zčásti brodí, to už jsme o krokodýly moc nestáli.
Odpoledne jsme si vše náramně vynahradili na "elephant safari", jeepem jsme popojeli k nasedacím plošinám, na které se stoupá po schodech jak do letadla, a z kterých se přestoupí do ohrádky na hřbetě slona. Tam se naskládají čtyři lidi obkročmo rohových sloupků a vyrazí se na projížďku pralesa. Sloni nejsou úplně největší, ale když se jim chce, umí chodit celkem rychle a náš řidič byl velmi zkušenej týpek. Hned ze začátku jsme narazili na 2 nosorožce "mother and a baby", což je zde hlavní tahák, ale jejich potkání rozhodně není samozřejmostí. Super neuvěřitelnej pohled, obrovští kolosy se nerušeně pásli na zeleni jen pár metrů od nás, nepopsatelné!! Po podívané jak z přírodovědného filmu projížďka pokračovala, přes hodinu jsme projížděli prales, mokřady, paseky, atd. Bomba, z hřbetu slona ve výšce větví stromů je obrovskej přehled, divoká zvířata jsou ze slonů totálně zmatená, že vůbec nezdrhaj, a my je viděli z maximální blízkosti! Viděli jsme ještě pár jelenů, stádečko divokejch prasat, pávy, opice a nějaký další kopytníky... Slonů projíždí pralesem vždy několik, když někdo spatří něco zajímavého, všichni se svolají a jdou se postupně podívat. Chvíli řídila i Jája, kterou řidič přepustil na své místo na krku slona.

BICYCLES
Na celý další den jsme si opět půjčili kola, krásné stroje, na jejichž bratrech jezdil určitě už tatíček Masaryk - nádherné tvary, oblé křivky, velká odpružená sedla a další pružiny všude, jeden převod... Vše je naštěstí rovina, na druhou stranu naše polní cesty tady označují za hlavní silnice a k tomu vedro a dusno, takže vcelku dřina. Jeli jsme k 16km vzdáleným 20 000 Lakes, kus po hlavní silnici Mahendra Hwy., kde jsme spolu s dalšími cyklisty, auty, autobusy, náklaďáky a roztodivnými povozy kličkovali v prachu a smogu mezi dírami v asfaltu a všichni se předjížděli v maximální rychlosti, jakou kdo dokáže vyvinout, netradiční adrenalinovej zážitek! V rezervaci jsme se projeli (pra)lesem mezi jezery i pořádným terénem a zašpásovali s místními dětmi ve vsi, vše bez průvodce, udělali jsme si lehce odpočinkový den. Večer jsme ještě popojeli do Tharské (místní obyvatelé pralesa, hliněné chýše...) vesničky Bachauli a do venkovského cultural musea. A večeře a oběd byly opět žranice, shaky, atd., jak jsem psal výše.
V poledne je také dobrá atrakce přímo v Sauraze - koupání slonů. Obrovští roztomilý tlustokožci se ráchají v řece, vodu stříkají z chobotů, jejich pečovatelé je omývají a turisté se mohou koupat s nimi, lézt po nich, mejt je a hrát si. Toho jsme se sice nezúčastnili, ale vypadá to velmi zábavně a exoticky.

ZPĚT
Do KTM jsme se vraceli "tourist busem", což byl mikrobus, kde jsme byli my čtyři a asi 20 Nepálců, neskutečně namačkáni víc než v public busu, pěkně nás napálili. Jelo to tedy vcelku rychle, ale Nepálci neuvyklí jízdě, a kteří se stále něčím cpali, z toho blili, takže ke konci jsme málem taky blil, jak se celým autem nesl nasládly pach blitek. Vyvětrat to nešlo a dokonce jsem to cítil i ještě pár hodin po vystoupení. No, taky zážitek...

NEPÁL NEZMĚNÍTE, ALE NEPÁL ZMĚNÍ VÁS...