Zbývaly nám poslední necelé čtyři dny v Nepálu, na Kathmandu a okolí. Hlavní město jsme prošli křížem krážem a vyjeli do nedalekého Patanu, na buddhistickou stúpu Bodhnath a hinduistický okrsek Pashupatinath. K tomu hodování v restauracích, nakupování suvenýrů a loučení...

KATHMANDU (CAT-MAN-DO)
24.10.2007     Po návratu z pralesa se náš pobyt v Nepálu již rychle blížil ke konci. V Kathmandu jsme nejprve prošli hlavní náměstí Durbar square, což lze přeložit jako Palácové náměstí, kde se nachází nesčetně chrámů a svatých míst ze všech možných století, včetně například budov starého Královského paláce (Hanuman Dhoka), Kumari Chowk (obydlí mlaďoučké živoucí "panenské" bohyně Kumari, kterou se stává nevarské děvčátko ve věku šesti let a jejíž božství končí s první menstruací), chrámu s výjevy z Kamasutry, atp. Většina chrámů je dřevěných, neuvěřitelně bohatě vyřezávaných a pochází ze 17.století, z jejich stupňovitých podnoží lze pěkně z nadhledu sledovat cvrkot na náměstí.
I okolní velmi rušné či naopak naprosto klidné uličky Starého města s dalšími chrámky, svatými místy, kláštery, mnoha obchody a obchůdky jsou kouzelné, určitě proto stojí za to projít i části turisty běžně nenavštěvované a nasát atmosféru obyčejného městského života - raní trh, obchody pro místní, okolí špinavé řeky Vishnumati River, jih od Durbar square, atp.
Večery jsme trávili v turistickém Thamelu nebo hippie ulici Freak Street, kde jsme bydleli, pokračovalo přejídání a užívání si v restauracích všeho druhu, jehož vrcholem byla návštěva Tom & Jerry Baru. V horách jsme chodili spát v 6-7, v nížinách 8-9, ale jeden večer jsme s Pajičem pořádně zachlastali v příjemném trekařském podniku, kde jsme spolkli několik Everest bírů a koktejlů, a skoro i začli tancovat. Hodně skoro, nicméně atmosféra a lidi byli víc než příjemní. Domu jsme se vraceli "lehce" nalití na sedačce cyklorikši v půl jedné přes samotné Durbar sq. Super, ale to ráno potom bylo trochu krušné...! :-)
Thamel (čtvrť KTM) je město ve městě, je to turistická část zcela se vymykající zbytku Nepálu, euroamerická čtvrť, kde přespává značná většina všech turistů projíždějících Kathmandu. Jedná se jen o několik ulic, zato plných hotelů, restaurací, pekáren, trhů a obchodů se suvenýry (mezi typické suvenýry patří thangky, dřevoryty, kovové sošky, nože Khukuri neohrožených Ghurků, nepálské oblečení, vyšívaná trička, apod.), trekovým vybavením (super ceny, mezi padělky se dá se štěstím sehnat i dobrý kus), cestovních kanceláří, a kde se samozřejmě motá i plno pouličních nabízečů čehokoli - suvenýrů, outdoorových aktivit a všemožných drog.

BLÍZKÉ OKOLÍ
Druhý den jsme začali projížďkou na cyklorikše po rušných ulicích plných troubících vehiklů, ovzduší Kathmandu je proslulé svým smogem, nedaleké hory jsou zřídkakdy viditelné. Potvrdili jsme letenky, přičemž jsme nejdříve za asistence ostrahy předběhli 40 čekajících Nepálců, jinak bychom tam stáli půl dne, naštěstí cizinec má zde trochu výhodu :-). Potvrzení je nutné.
Poté jsme vyrazili do dalšího královského města - Patan, který v současnosti s Kathmandu splývá a má s ním mnoho společného. Je ale proti němu mnohem klidnější, měně turisty navštěvovaný a snad s mnohem bohatším Durbar square a ještě více chrámy všude v ulicích. Spousta menších i větších chrámů je prakticky na každém kroku, nejstarším chrámem je Hiranya Varna Mahavihar, známý spíše jako Zlatý chrám (Kwa Bahal), neboť střecha hlavního chrámu a plno dalších doplňků a ozdob je pozlaceno. Založen byl v 11.století jako buddhistický klášter, obsahuje ale také hinduistické prvky. Během odpoledne jsme prošli i vedlejší čtvrti, až jsme zcela uchozeni zapadli do echt místní jídelny, kde jsme doplnili energii na večer.
Následující den jsme vyrazili k jedné z největších stúp na světě, do Bodhnathu (Boudhy). Stúpa byla postavena před 1500 lety na obchodní trase z Tibetu do Indie a zejména po obsazení Tibetu Čínou se stala významným poutním místem tibetských buddhistů. Stúpa je skutečně monumentální, samotná se skládá z několika teras/podnoží po kterých se dá střed obcházet v různých výškových úrovních. Věřících a mnichů je všude mnoho, obcházejí ji, točí modlitebními mlýnky, navšťevují svatyně, atp. Stúpa je uprostřed náměstí obklopeného střešními restauracemi a v blízkém okolí se také nachází plno tibetských klášterů, v jednom má své sídlo ciniláma - po dalajlámovi a panchenlámovi třetí nejvyšší tibetský hodnostář. Je to velice příjemná a klidem naplňující čtvrť, tibetská kultura a duch je zde živoucí jak nikde jinde.
Dále jsme pokračovali do nedalekého (2km pěšky předměstím) Pashupatinathu, tentokrát významného hinduistického místa. Rozkládá se kolem posvátné řeky Bagmati a je nejvýznamnějším poutním místem pro všechny hinduisty v celém Nepálu. Na zalesněném kopečku je obrovské množství chrámků a stavbiček zasvěcených Šivovi a okupovaných stády záludných opic. V okrsku je i několik významných chrámů, které však nehinduista nemůže ocenit, neboť je mu vstup do nich vždy zakázán. Dole u řeky (potoka) jsou pak spalovací gháty, spaluje se neustále několik mrtvých najednou, proces je vidět v různých fázích: na nosítkách se přinese zabalené tělo posypané květy, rodina se rouzloučí, pak na hranici z dřeva probíhá spalování několik hodin, aby byl nakonec popel rozprášen do řeky. Proti indickému Varanasi jsem zde ale trochu postrádal atmosféru i důstojnost, po plechové střeše nad gháty skákaly a rámusily opice, před gháty z sotva tekoucí říčky pár chlapíků s bidly čistilo bordel z vody a fotit se může bez starostí, naproti ghátům tak sedí mocné zvědavé publikum...
Obě lokality se nachází na předměstí Kathmandu nedaleko letiště. Na dalším významném místě, stúpě Swayambunath jsme již byli před odjezdem do pralesa - viz Svátek Dasain.

THE END
27.10.2007     Poslední den jsme vstali za úsvitu a vyrazili pozorovat probouzející se Durbar square za proměnlivé světelnosti a magického oparu. Vcelku zajímavá podívaná na úklid ulic, otevíraní a zásobovaní stánků a obchodů a města bez turistů.
Pak už jsme jen za ukrutného smlouvání nakupovali poslední suvenýry, doutráceli peníze a dali si v Thamelu poslední jídlo, banana lassi a zákusek. Večer jsme se s Nepálem rozloučili, nasedli do letadla, prospali se při letu do Bahrainu, prospali se tam zkrouceni na lavicích, chvíli jsme spali v dalším letadle, a pak už spát nešlo, tak jsme začli s pivama... Kolik bylo, 3 ráno? Frankfurt, další piva, Praha...

NEPÁL NEZMĚNÍTE, ALE NEPÁL ZMĚNÍ VÁS...