Týden na kolech v oblasti, kde se prolínají kultury dvou odlišných národů, kde se v nedotčené přírodě s úchvatnými lesy a jezery tyčí příkré vrcholky krásných Vogéz, kde se úhledná opevněná městečka s typickými barevnými hrázděnými domy krčí na dohled středověkých hradů, a kde zelené vinice převzaly vládu takřka nad celým krajem. Mimochodem, málokde chutnají francouzské sýry a víno lépe než uprostřed Vogéz sedíce před stanem.

1.8.-2.8. pátek a sobota
Pracovní týden se konečně nachýlil, v pátek brzy utíkáme z práce a v podvečer naplňujeme Transit oblečením, kolama, kempinkovým vybavením a trochou jídla, což jsou v šesti lidech docela puzzle. V 7 opouštíme Prahu směrem na západ, po dálnici se frčí snadno, za chvíli jsme v Německu a v půlnoci již kousek za Norinbergem, kde v pracovním bytě kamaráda chvíli spíme. Už v 7 se zas pokračuje dál, odpočinek a přerušení jízdy dost bodlo. Záhy již jedeme podél francouzských hranic na jih, opět fofr a pohoda, pak přes hranici do Francie a jsme v našem cíli - v Alsasku. Z Prahy je to něco málo přes 700km převážně po dálnici.
Na kraji malebného Colmaru, jednoho z nejvýznamnějších měst tady, nakupujeme zlevněné sportovní oblečení v oblíbeném a osvědčeném Decathlonu, ceny jsou proti ČR nevídané a "hadry" kvalitní a neokoukané. V supermarketu také kupujeme první vína a voňavé (smradlavé?) francouzské sýry, to to ale začíná, samé nakupování, hrůza! Pak už se konečně dostáváme k párkilometrovému výjezdu serpentinami do značně příkrého kopce počínajících Vogéz, kde se nedaleko vesničky Labaroche na pár dní usidlujeme v kempu Des Deux Hohnack. Kemp se nachází cca v 750m n.m. v horách, je v prudkém svahu, stanuje se na nevelkých terasách uprostřed lesa vždy dost daleko od další, krásně přímo v přírodě. Rozbalujeme stany, stolečky, židličky a další kempingové pohodlnosti.
Vše (hlavně nákupy) trvalo dost dlouho, tak je již pozdní odpoledne. Pár nenasycených včetně mě ale ještě rychle vyráží na cca 20ti kilometrovou projížďku okolními lesy, kus po silnici na západ, pak lesními cestami prudce dolů do Tannachu a výjezd přes Labaroche zpět. Nejsme sice v Alpách, ale kopce to jsou řádný, můžeme konstatovat spokojeně a těšit se na další dny. K večeři pořádáme hody, zatím z domácích zásob, ale podpořené místním vínem a sýry. Večer je chladný, v horách fičí, ale obloha je jasná a nebe plné zářících hvězd. Dovolená začíná.

Alsasko
Alsasko je úrodná oblast, jež se rozkládá podél středního toku řeky Rýn u hranic s Německem a Švýcarskem, hlavním městem je Strasbourg. Nyní spadá pod Francii, ale v minulosti bylo součástí Německa a vždy působilo jako třecí plocha mezi oběmi evropskými mocnostmi. Minulost má tedy Alsasko za sebou více než bohatou a divokou, upomíná na ni mnoho středověkých hradů a městeček s hrázděnými domy a důkladným městským opevněním, a vliv germánského živlu je zde také stále velmi patrný. Jinak je to ale země zalesněných kopečků, krásný kraj s velmi čistou přírodou.
Alsasko je jeden z nejprůmyslovějších regionů Francie, hlavní aktivity jsou pěstování vína, vaření piva, textilní a oděvní průmysl, strojírenství (Peugeot-Citröen, Lohr, De Dietrich, Bugatti), těžba dřeva a těžba fosfátů a Kcl. Na pěstování vína je Alsasko ideální místo (hlavně Colmar), díky výhodné poloze ve vnitrozemí je tam stálé slunečné mikroklima s minimem srážek, a i když se to obecně moc neví, platí za vysoce uznávanou vinařskou oblast. Vína zde pěstovaná se nazývají Vin d'Alsace, jedná se především o bílá vína, z kterých zde vzniká pětina jejich celostátní produkce. Nejznámnější je suchý ryzlink, dále mezi sedm alsaských odrůd patří sylván, muškát, rulandské bílé (pinot blanc), rulandské šedé (pinot gris), tramín a jediné červené rulandské modré (pinot noir).

3.8. neděle
Ráno je značně chladné, na kopcích se drží mraky. Pomalu vstáváme a připravujeme se na první větší projížďku Vogéz. Naše velká skupina se dělí na menší části, my v 10 vyrážíme na západ po lesních cestách na vyhlídku nad Hohrodberg. Je trochu zataženo, ale i tak se otevírají výhledy do údolí okolo Munsteru s hojnými vesničkami a na další zalesněné kopce. Po pěšině mezi pastvinami pokračujeme na Col du Wettstein (882m), a pak po vedlejškách přes les Hautes Huttes k černému jezeru Lac Noir (950m). Tam už na nás přišel hlad, tak si v bufetu u jezera chceme dát něco k snědku. Bohužel nemají nic jiného (nebo se nedokážeme domluvit) než hranolky, jejichž pět porcí přinášejí na jednom tácu, což je tedy pořádný kopec. Rychle tu mastnou hromadu hltáme a jedeme dál, je dost chladno a větrno a my seděli venku, neboť uvnitř bylo plno.

Černé jezero je spodní "nádrž" přečerpávací vodní elektrárny, výjezdem pokračujeme k Bílému hornímu Lac Blanc (997m), obě jezera s průzračnou namodralou vodou se rozkládají mezi prudkými kopci. Následuje dlouhý sjezd lesem do le Bonhomme, sjezdy jsou pořádné, občas po lesních cestách, jindy jen pěšinky. Jízda je však bržděna častým stavěním, neboť v lesích všude podél roste neomezeně velkých malin a borůvek, což některé členy na dlouhý čas nezvladatelně přitahuje. Pak fofr po silnici, Lapoutroie projíždíme centrem, je to vesnice s velkým kostelem a všemi budovami zdobenými barevnými květinami. Kus za ním odbočujeme a po frekventované silnici se stoupá do Orbey.
Všichni už toho mají dost a převládá pohodlnost, tak k rozhledně na kopci Faude (773m) vyjíždíme jen sami s Jindrou. Kopec nás zaujal šnekovitou silnicí, která se několikrát rozvětvená šroubovitě vine nahoru. Výjezd je to slušnej, nejdříve mezi loukami, pak lesem a stále to nekončí. Odměnou za strmý výjezd je ale výtečný rozhled do všech stran z 16,5m vysoké věže do dalekého širokého úhledného kopcovitého okolí. Škoda že je stále zataženo, a když se nešlape, tak zimno.
Sjezd dolů po prudkých pěšinkách lesem také stojí za to, smlsne si i náročný biker. Dole v Orbey nás v centru ještě pohlcuje bleší trh, zřejmě nedělní událost, centrum je uzavřené a plné stánků, je vskutku k velkému podivu což vše lidi prodávají (a kupují). Na závěr dne nás čeká výjezd zpět do Labaroche a kempu, dalo by se ještě terénem, ale radši už volíme silnici, už toho máme taky dost, není úplně výhoda bydlet na kopci. ;-) Ujeli jsme pěkných kopcovatých 56km.
Sprchujeme se, k večeři vaříme těstoviny a žaludky opět zaléváme místním vínem, díky čemuž a čerstvému horskému vzduchu se spí báječně.

Colmar
Colmar leží v závětří Vogéz a platí za nejsušší město celé Francie, proto je to "hlavní město alsaských vín", zároveň i historické město s jednou z nejrozsáhlejších evropských pěších zón a proslulé uměleckými údálostmi.
Colmar byl ve středověku významné opevněné město a dodnes si zachoval mnoho ze svých starobylých kostelů i většinu svého středověkého centra. Historické jádro je relativně malé, ale velmi členité, uličky s množstvím různobarevných převážně hrázděných domů působí jako pestré divadelní kulisy. Nejmalebnější čtvrť Colmaru leží při vodním kanálu, pochází ponejvíce ze 17. století a říká se jí - tak jako v mnoha jihoněmeckých městech - "Malé Benátky".

Asi nejhezčím obydlím starého města je hrázděný Pfisterův dům s balkony a arkýřem, ale vydatně mu konkuruje arkýřový Maison des Tétes posetý reliéfy lidských hlav. Avšak také nelze opominout ani starou celnici, Arkádový dům, radnici a muzeum Unterlinden. Colmar je také městem folklorních slavností a hudebních festivalů.

4.8. pondělí
V noci pršelo a i po ránu bubnují kapky deště na náš stan, na snídani se tedy uchylujem do jiného, většího a přemýšlíme, co podniknout. Obloha se moc netrhá, tak kola pro tentokrát s těžkým srdcem zavrhujem a vyrážíme na auto-projížďku měst, vinic a nížin. Sjeli jsme do Colmaru, kde je najednou krásně a teplo, klidně jsme mohli na kolo! Oua, tak je to ale stále, mraky se drží u hor, kde je pořád na déšť a chladno, zatímco o pár kilometrů dál dole panuje neustále horko a jasno, člověk se nesmí nechat od svých plánů odradit.
Ale když už jsme dole bez kol, tak jdeme na prohlídku města, zastavujeme na parkovišti u obchoďáku severně od centra. U muzea Unterlinden se hned napojujeme na pěší zónu starého města a podél vodního kanálu obrostlého květy pronikáme do křivolakých uliček se zajímavými zákoutími a lemovanými zachovalými hrázděnými domy. Uličky jsou vskutku malebné, všude rušný život, ale ne zas moc lidí. Okolo katedrály Saint Matthew pronikáme dále, domy jsou krásné, v přízemích s obchůdky a restauracemi či kavárnami s posezeními na zahrádkách a nabízejících všelikeré dobroty. V jedné si sedáme na obídek a užíváme poklidnou atmosféru tohoto města. Pak ještě croissanty v pekárně a vrátit se k autu.
Nasyceni historickým městem popojíždíme mezi vinice do vísky Katzenthal, kde chceme navštívit nějaké vinařství. Nenecházíme přímo sklípky, ale spíše prodejny s možností ochutnávky. Ulice vypadají v tuto pozdní odpolední hodinu naprosto opuštěně, ale "sklípek" je na každém rohu. Nejdřív jsme zabrousili k nahluchlému strejdovi, který stál u branky, je s ním těžká domlouva, když neslyší a my moc neumíme francouzsky, ale má výtečné Rulandské šedé (Pinot Gris). Ryzlink nám od něj tolik nechutnal, vzali jsme tedy šest lahví Rulandy, lámavě a namáhavě prohodili pár slov, a šli dále. Hned naproti je větší výrobce, ne tolik domácký, zato s větším výběrem a na nakupující lépe připravený. Zas jsme ochutnali pár víneček, mimo jiné Muškát, a leckdo nakupuje další lahvinky. Ochutnávky vcelku stoupají do hlavy, tak se raději už vracíme, ale je to moc příjemná oblast, vinice se rozkládají všude v nížině i po veškerých přilehlých svazích. Jedeme ještě přes Orbey, kde nakupujeme poživatiny na večer.

Jelikož dnes pohybu bylo vskutku pramálo, hned po návratu jdeme alespoň na procházku na zříceninu hradu Petit Hohnack, což je jen kousek nad kempem, ale aspoň trochu do kopce. Cesta je lemována maliním a zas je zamračeno a mrholí. Zřícenina je to pěkná, ale z potencionálních slušných rozhledů pro nízké mraky bohužel nic není. Když se vracíme do kempu, rozpršívá se. Naštěstí je v kempu dobrý přístřešek na vaření, který bryskně zabíráme a okupujeme vlastním elektrickým grilem a nákupy ze supermarketu - čerstvé maso, bagety, zelenina, vína a sýry. Déšť nám tedy až tak nevadí, zábava plyne a víno se pije. Zase.
Zatím jsme toho moc nenajezdili, ale ono to ještě přijde, netřeba nic uspěchat. :-)