Týden na kolech v oblasti, kde se prolínají kultury dvou odlišných národů, kde se v nedotčené přírodě s úchvatnými lesy a jezery tyčí příkré vrcholky krásných Vogéz, kde se úhledná opevněná městečka s typickými barevnými hrázděnými domy krčí na dohled středověkých hradů, a kde zelené vinice převzaly vládu takřka nad celým krajem. Mimochodem, málokde chutnají francouzské sýry a víno lépe než uprostřed Vogéz sedíce před stanem.

5.8. úterý
Ráno je opět zatažené a chladné, nicméně se už nenecháváme odradit a plán vydat se na vinnou stezku do nížiny trvá. Sedáme na bicykly a přes Trois Epis fičíme do nížiny 12tikilometrovým sjezdem do Ammerschwihru, což je pořádná jízda serpentinami s větrem o závod. Ammerschwihr je jedna z mnoha malebných historických vesniček pod horami se starým centrem plným hrázděných domů. Projíždíme jím a dál pokračujeme vinicemi, které se rozkládají po okolních kopcích i v docela velkých svazích. Mezi vinicemi se vinou silničky s povrchy různých kvalit, kde se dá libovolně projíždět, a po kterých také vede alsaská vinná stezka - Route du vin. Hrozny už jsou velké, byť zatím nezralé.
Přes Kientzheim jsem zamířili do Riquewihru, který je nejlépe zachovalým vinařským městečkem Alsaska, neboť zůstal jako zázrakem ušetřen všech válek. Hradbami obehnané středověké centrum je mimořádně pěkné a rozlehlé, hlavní ulice Rue du General de Gaulle vede od jedné městské brány k druhé, a tu křižují úzké příčné uličky. Celé centrum je neuvěřitelně živé, krámky s umělecky modelovanými vývěsní štíty jen tepou, z každého zákoutí dýchne romantika a samozřejmě nechybí pestrobarevné výborně zachované hrázděné domy s květinami ověnčenými balkony s vyřezávanými sloupy, půvabné to scenérie! Malebný rámec navíc opět dotvářejí vinice, sestupující téměř až do ulic. Pomalu celé město projíždíme, vše okukujeme a z cukráren nám nabízejí na ochutnávku lahodné sladkosti.

Pokračujeme přes Hunawihr do Parc des Cigognes, což je chovná stanice čápů a vyder. Čáp je hlavním symbolem a znakem Alsaska, od roku 1970 odtud zmizel, ale dnes se zase navrací i právě díky Centre de Reintroduction des Cigognes et Loutres otevřeného roku 1976 - www.cigogne-loutre.com. Ve stanici jsou i další zvířata jako jsou ondatry, kormoráni, další vodní ptactvo a v akváriu mnoho druhů ryb z alsaských řek. Stanice je taková malá Zoo s odpoledními představeními. Jsme tam moc brzy, tak musíme přes hodinu počkat, naštěstí jsme nakoupili bagety, sýry a víno, tak si mezi čápy děláme příjemný piknik. Slunce tady v nížině dosti hřeje.
Po svačině procházíme výběhy, a pak jdeme na představení, které trvá necelou hodinu a je to krmení různých zvířat doprovázené francouzským výkladem, z kterého tedy nic moc nemáme, nicméně kormoráni, ondatry, vydra, tučňáci a mořský lvoun jsou fajn. V centru jsme strávili plno času, tak již nastal čas na návrat, nedaleké také pěkné středověké městečko Ribeauvillé, jemuž na kopci vévodí tři hradní zříceniny a je na dohled, už bohužel nestíháme.
Zpět jedeme trochu východněji jinou cestou, avšak opět stále vinicemi. Za Ammerschwihrem odbočujeme z vinné stezky a najíždíme na serpentiny, začíná značné stoupání na 12ti km asi o 600m. Dělíme se dle výkonností, my kluci na začátku trochu závodíme ;-), dřina je to ale dlouhá.
Abychom v kempu dobře zapadli, po sprše hrajeme ještě turnaj v pétanque, se skleničkou vína v ruce samozřejmě, který přerušuje až stmívání. Večeři vaříme z vlastních zásob a uleháme k poslední noci v Labaroche.

Route des vins d´Alsace
Tuto cestu vymezenou roku 1953, označují Francouzi za nejkrásnější svého druhu nejen ve Francii, ale na celém světě, i pro ně má totiž tento kraj mírně exotický nádech, zejména pokud jde o architekturu. Hrázděné domy, tak typické pro jižní polovinu Německa, se jinde ve Francii vyskytují jen sporadicky. 170 km dlouhá trasa začíná v někdejším univerzitním a biskupském městě Molsheimu a slouží k projetí nejhezčí části vinařské oblasti, klikaté silničky vedou nádherným krajem plným strmých vinic a vinných sklípků vybízejících ke spočinutí a ochutnávce vyhlášeno bílého vína. Nejjižnější výspou cesty alsaských vín je pak městečko Thann.

6.8. středa
Vstáváme disciplinovaně v 8, snídáme a balíme, je den přesunu do druhého kempu. Část lidí jede auty s věcmi, my tedy můžeme přejet na kolech na lehko, vyrážíme v 10. Valíme to po silnici okolo Memorialu a vojenského hřbitova, pak přes Col du Wettstein (882 m), kde odbočujem do lesa a trochu si užíváme terénu. Na silnici sjíždíme v Langeren, kde už je hlavní silnice se značným provozem, po které nás čeká dlouhých 10km stoupání o 600m na Col de la Schlucht (1135m). Nejdřív jedeme spořádaně v balíku, pak se ale trháme a ženeme se vzhůru, co to dá. Dělá se hezky, v pěkným vedru se dost potíme.
Ze sedla jsou slušné výhledy do zalesněných údolí, nás však ještě čeká menší výjezd, a až pak krásná jízda po panoramatické vogézské hřebenovce "Route des Crétes", už vedlejší nefrekventované silnici. Jedeme pod vyhlídkovým vrcholem Le Hohneck (1362m), později pod Le Rainkopf až na Col du Herrenberg (1186m). Silnička to je již pohodlná, výhledy jsou na nekonečné hřebeny hor, jezera a čím dál tím prudší svahy pod námi i okolo. Stavujeme se v chatě a sýrárně Huss pod Col du Herrenberg, chtěli jsme tam na oběd, ale 2 autobusy důchodců zabraly všechna místa nejméně na 2h, tak alespoň kupujeme lokální značně smradlavý sýr.
Po svačince opouštíme hřeben a přichází ostrý dlouhý sjezd pod přehradu do Kruthu, odkud se jede již pohodově po silnici údolím přes vesničky až do Ranspachu. Stále vybíravě koukáme po nějaké příjemné hospůdce na oběd, až nakonec nešťastně zakotvujem v zahradní restauraci jakéhosi zámečku. Už takřka nic nemají, ale za dva talíře oschlých zbytků se nám snaží naúčtovat cenu honosného rautu all you can eat, což odmítáme. Francouzi byli vždy příjemní, ale manažer téhle restaurace je arogantní debil, tak se strhla pře. Jenže on nechtěl diskutovat, pro pár euro by si dal vrtat koleno, tak na nás zavolal policajty, počkali jsme. Policajti byli rozumní, řekli, že máme zaplatit jen menší část a před následujícími hysterickými výpady managera nás chránili. Odešli jsme vítězoslavně s úsměvem na rtech :-)
No nic, po tomhle extempore jsme hned zajeli do kempu Les Bouleaux v Ranspachu, který byl hned vedle. To už je klasický kemp v rovině v údolí (450m), stan vedle stanu, naštěstí celkem dost stromů, a také slušný bazén, u kterého po postavení stanů trávíme zbytek odpoledne. Slunce pálí a máčet se v bazénu po cca 60ti kilometrech není špatné. Ještě k večeru jedeme do Super-U nakoupit, vzápětí opět začíná grilovací hodování. Mimo běžného masa, žampionů a sýrů jsme měli především čerstvé ryby, a samozřejmě nesmí chybět lahve dobrého vína!

Vogézy
Francouzi nazývají tento středohorský, 200km dlouhý hřeben Vosges (čti Vóž), české jméno vychází z německého označení Wogesen. Nejjižnější část, kam jsme právě přejeli, je nejvyšší, z větrných vrcholů je za pěkného počasí vidět až do Alp. Údolí jsou zalesněná, nad hranicí lesa pokrývají mohutné kupy už jen travnaté porosty a plno vysoko položených ples je pozůstatkem čtvrtohorních ledovců. Na úbočích jsou roztroušeny horské statky a jako doklad pohnuté minulosti stojí na 150 návrších zbytky dávných hradů, které byly pobořeny už ve středověku a dnes dodávají krajině na romantičnosti. Klikaté silnice v pohoří Vogéz jsou kolaři velmi oblíbené, jezdí po nich i cyklisté slavné Tour de France a dalších závodů. Atraktivní hřebenová silnice v jižní části - Route des Crétes - která dnes slouží cyklo- a autoturistice, vznikla však z ryze vojenských příčin, za první světové války sloužila zásobování francouzských vojsk. Nejvyšší horou celých Vogéz je Grand Ballon (1424m), středisko letních i zimních sportů, malý, Petit Ballon (1267m) ční o něco severněji a Ballon d´Alsace (1250m) leží na samé hranici s Lotrinskem. V červnu 1989 byl v jejich okolí na ploše 3000km2 vyhlášen regionální park, zkráceně zvaný "Kraj tří balonů".

7.8. čtvrtek
V nížině je o dost tepleji než ve větrných horách, ale mračna se okolo vršků i tady drží stejně jako v předchozím kempu. Po snídani vyrážíme směrem na západ na výlet na Ballon d´Alsace (1250m), bočním údolím přes Mollau vjíždíme záhy do hor, kam proklatě prudce lesem a terénem drtíme na Stiftkopf (1054m). Výjezd to je ďábelský, zvláště pro Jirku s vozíkem s miminem, proto se s chutí stavujem na pivo a radlery v chatě pod vrcholem. Výhled je na Grand Ballon i do údolí na obě strany, hmm, paráda!
Přejíždíme hřeben a následuje sjezd stejně prudký a dlouhý jako výjezd. Sjíždíme po lesních cestách do Rimbachu a v Oberbrucku se dostáváme do nejjižnějšího a nejodlehlejšího vogéského údolí vedoucího z Masevaux. Chvíli si můžeme užít roviny po cyklostezce, v zápětí ale začíná stoupání na Ballon zas o pěkných pár stovek metrů po silnici, hlavní část za přehradou Lac d´Alfeld. Stoupání je dlouhé a dosti výživné, na křižovatce se silnicí z Giromagny jsme mysleli, že už jsme nahoře, ale čeká nás ještě výjezd a pořádnej kus k chatě pod Ballon d´Alsace, a potom prudký terén od hospody na samotný vrchol. S vypětím všech sil dojíždíme k chatě, kde se postupně scházíme, udělala se dost zima, zatáhlo se a poprchává.

Skryti vevnitř v teple se občerstvujem koláči a nápoji a odpočíváme, začíná pršet. Už jsou čtyři, domu značně daleko, počasí nevlídné a homole ještě pěkně prudká a vysoká, tak bohužel výjezd až na samotný vrchol musíme pro tentokrát oželet a fofrem sjíždíme po silnici do Saint-Maurice-Sur-Moselle, abychom byli co nejdříve zpět v kempu. Sjezd jsou ostré serpentiny po asfaltu, jedem tak 60km/h, nahoře je zima a prší. Dole v městečku naštěstí na chvíli přestává a trochu se otepluje, údolím po cyklostezce se vracíme na východ. Několikrát ještě zaprší, ale to už frčíme přes Bussang, přehupujeme se přes menší poslední výjezd na Col de Bussang a odtamtud už jen dolu z kopce do kempu, tak mokré oblečení naštěstí zas až tak moc nevadí. Sjezd opět serpentinami do Urbes, tentokrát značně na mokru, odkud pak již po klidné cyklostezce do kempu. Byl to fofr.
Na chvíli pršet přestává, mejem se a zahříváme ve spacácích, možná jsem si i schrupnul ;-), přece jen to bylo náročných 71km. K večeru zas pršet začíná, jíst a pít musíme namačkáni pod plachtou, tak jdeme raději brzo spát.

8.8. pátek
Ráno zase poprchává či prší úplně, obloha je ocelově šedá a žádná dobrá předpověď. Je taky dost chladno, při propršené snídani přemýšlíme co dál. V dešti někam vyrážet moc nemá smysl, vše sbalit a na dvě noci - tudíž jen jeden den - popojet někam na jih za sluníčkem také moc ne. A setrvávat na místě? Dlouho váháme, na programu měl být dnes výjezd na nejvyšší horu Vogéz Grand Ballon (1424m), který láká nádherným výhledem do okolí, hřebenovou silnicí přes sedla a pořádnými sjezdy a výjezdy! Nakonec ale přece jen volíme předčasný návrat do domoviny, a abychom stihli ještě plně využít víkend, musíme jet hned.
Balíme tedy smutně mokré stany a veškeré vybavení, a pomalu odjíždíme. Jedeme přes Mulhouse, kde ještě nakupujeme výborné francouzské pochutiny a znovu levné oblečení. Pak již plnou parou po dálnicích domů, kde jsme v klidu v 9, abychom o víkendu krásně stihli přátelský Bike Music Fest a další aktivity.

Škoda, že jsme museli odjet dříve a nesetrvali další 2 dny, zvlášť ten Grand Ballon mě mrzí. Alsasko ale nabízí i mnoho jiného, plno dalších kopců, vinic, památek a městeček námi nenavštívených ani mnou nezmíněných (jako jeden z mnoha ještě uvedu majestátní hrad Haut Koenigsberg), takže návštěva tohoto koutu Evropy jistě stojí za to. Cenově je navíc nyní Francie srovnatelná s Českem, ba některé věci - kempy, sportovní oblečení, vybrané jídlo v supermarketu - i levnější, o úrovni nemluvě.