Když vstanete ve 4,00 a v 7,00 stihnete letadlo do Paříže, autobusem č. 3 přejedete z letiště Charles de Gaulle za hodinu na letiště Orly, tak ve 12,00 odletíte airbusem a za 8 hodin letu přistanete v Pointe-a-Potre ve 20,00. Po odečtení 5 hodin časového rozdílu jste okolo 16,00 místního času v teplém moři.

Není to, ale tak jednoduché. Delší čas před plánovaným odletem je nutné si zajistit a zaplatit letenku. Několik dní před odletem zabalit věci, které budete potřebovat podle druhu pobytu. Volil jsem hospodárný způsob a proto jsem nakoupil vhodné potraviny. Také je nutné vzít zásoby na vaření a vařič. Odhadnout jaké je a bude počasí, kde lze přespávat a to všechno podřídit ekonomice.

Není tak snadné projít přes odbavovací místo u nás na letišti. Snad ani jednou to neprošlo bez připomínek. Tentokrát jsem vzhledem ke krátkému času v Paříži (změna letiště) potřeboval vzít pingl, ve kterém jsem měl vše na dvouměsíční pobyt, do kabiny. V tomto případě je dovoleno vzít do kabiny pouze 12 kg a ten můj měl 12,50 kg. Na vysvětlení, proč není vhodné ho poslat jako zavazadlo, odpověděla odbavující žena, že to není její problém. Nakonec to nechala, ale vždy zůstane český stín. Na druhé straně , když jsem vstoupil d odbavovací haly v Orly, bylo tam tak 800 lidí, sice ve frontě, která se kroutila podle vedoucích pásů a odbavovali na osmu místech pro dvě letadla. Do Guadalope a do Martinigue. Raději jsem se zeptal také takové ženy oblečené do stejnokroje, ale francouzského a ona mi odvedla ke stojanu, kde nikdo nebyl a u něho se zapracovávala nová pracovnice pod dohledem zkušené. Ta v pohodě odbavila pingl a zabalila ho od igelitového pytle s úsměvem.

Let byl dobrý, jídlo také a po přistání v Pointe-a-Pitre jsem po sestoupení do haly byl obdarován dvěma vysokými štíhlými krasavicemi tmavé pleti v krojích, skleničkou místní kořaličky a dvěma prezervativy. To vše za zvuku místní krojované kapely.

V hale jsem se převlékl v klidu do letního, v informacích vzal prospekty, vyhlédl hotel a požádal na poště dívku, aby telefonem ověřila, zda mají volno s tím, že to nechci zadarmo, jen, že se nedomluvím francouzsky. Pak taxíkem do hotelu za 20,- Euro za noc a hned do moře.

¨Nejnižší ranní teplota vzduchu je 25°C a vzduchu 27°C. Slunce hezky hřeje, ale velice často se krátce sprchne, takže je to takové dubnové počasí. Překvapující je, že v 5,00 ráno, ještě za tmy, protože slunce vychází a tím se i rozednívá v 6,30, byly slyšet lidské hlasy a výskot. Jsou to místní lidé, kteří se již koupají na osvětlené pláži. Většinou přijedou autem a jsou to starší lidé, silnějších postav, většinou ženy.

Obyvatelé obou ostrovů jsou potomci dovezených otroků z Afriky a proto jsou tmavé pleti. Jak se postupně rozrůstali, tak si stavěli domky do hloubky pralesa na poměrně hodně strmém kopcovitém terénu. Takže je jedna silnice, která spojuje města jako páteř a kolmo na ní pak jsou různě dlouhé ulice a uličky. Po této páteři jezdí místní autobusy, soukromých společností a tím je i autopark rozmanitě barevný. Přesto skoro každá rodina má auto a jezdí do zaměstnání i kamkoliv. Proto je tam na místních komunikacích velmi plno, zejména po ránu a navečer. Řidiči umí jezdit rychle, ale bezhlavě nespěchají. Když se řidič chce dostat na hlavní a náhodou se ho nevšimnou, aby ho pustili, tak si zatroubí; nebo si potřebují protijedoucí řidiči něco povědět tak i ostatní v klidu počkají. Za celé dva měsíce jsem neviděl žádnou kolizi natož bouračku.

Řekl bych, že snad každá dívka je v jiném stavu nebo má malé dítě nebo oboje. Školy jsou plné dětí, které mne dost často zdravili i ti starší. Škola je tam na každém kroku a i když o přestávkách je tam jako v úle tak ve vyučování naprosté ticho.

Lidé na ulicích vás nevnímají, ale jakmile někoho oslovíte, já tedy zdravím, tak jsou velmi ochotní a snaží se ve španělštině nebo angličtině domluvit a hlavně pomoci. Na Silvestra jsem byl na procházce poměrně hluboko, kolmo na hlavní silnici a i když byly pouliční lampy, tak bylo dost šero. Z pavlače jednoho domku vyšel starší muž, jasně, že ve společnosti popíjeli, něco mi řekl a po oznámení, že nerozumím se začal bavit a sundal klobouk! Vyšel další, vysoký silný černoch a s úsměvem se snažil říci, že není schopen teď konverzovat. Nikde a nikdy jsem neměl obavy, že by mi někdo chtěl nějak ublížit. Naprosto bez zábran i když jsem byl v davu, který pod vlivem místním hudby byl téměř v transu.

Cestoval jsem autobusy, koupal jsem se v moři, chodil po plážích a lodí odplul na Martinique, kde v hlavním městě Fort de France jsem byl sice krátce a mé zkušenosti jsou ty samé. Je nutné poznamenat, že po nocích se vyskytují bezdomovci, nebo lidé dost zanedbaní, občas žebrají, ale nejsou agresivní. Samozřejmě je nutno být obezřetný a slušný.

Tento ostrov byl proslaven Josefinou, manželkou Napoleona, ale zde ne, že není oslavována, ale naopak je nenáviděna. Oficiální zpráva o zrušení otroctví, které Francie zrušila v roce 1848, se sem dostal později a lidem, kteří se toho dožadovali byla na hlavním náměstí gilotinou useknuta hlava. Po krátkém čase, ale toto otroctví bylo znovu zavedeno. Napoleon, vzhledem k Josefině chtěl otroctví opět zrušit, ale Josefina mu to rozmluvila. Proto všechny její sochy mají useknuté hlavy a tělo pak polito barvou krve.

Nakonec přeci jenom výlet skončil a po příletu na Orly a přejezd na Charles de Gaulle jsem zase narazil na organizaci po Česku. Podle přehledu jak příletů tak odletů, který je na obrazovkách na každém kroku, jsem našel správné odbavovací místo, které bylo prázdné a neoznačené. Pomalu se scházeli ostatní cestující a postupně se řadily do fronty a čekali na určenou hodinu, kdy začnou odbavovat. Trochu po udaném čase, rychlejším krokem přišly dvě ženy a postavily tabulku s označením economy na druhý stůl, než u něho byla fronta. Lidé se přemisťovali a po chvíli tyto ženy vytáhly druhou tabulku s označením businnes a přehodily je. Cestující se opět přemisťovali na původní místa. Pak ženy začaly konečně odbavovat, aniž změnily kamenné tváře.

Vše dopadlo dobře a na druhý den bylo v Praze -11°C.