Pokračujeme dále na jich do Italsky mluvící části a města Bellinzona.v kantonu Ticino. Město má asi jen 20 tisíc obyvatel, ale učarovalo mi nejvíce z celého Švýcarska. Ani ne tak pro své památky, ale spíše pro temperament a živost obyvatel. Nikdy jsem osobně Itálii nenavštívil a byl jsem až udiven vřelostí místních obyvatel. Jsme stále v jedné zemi, ale chování Německých Švýcarů se nedá s Italy vůbec porovnat. Je až udivující, že tak rozdílné povahy a zvyky dokáží držet tuto zemi pohromadě. Snad jediné, co je společné všem Švýcarům je armáda - každý sedmý Švýcar je voják a armáda je pro zemi nesmírně důležitá, i přesto že si vždy udržovali svou neutralitu. Ale vraťme se zpět k Bellinzoně.

Dominantu města tvoří tři hrady zapsané na seznam UNESO. Můžete zde najít výstavu moderního umění a hrady také poskytují zajímavé výhledy na okolní kopce a město samotné. Co nás Čechy asi nejvíce překvapí je výtah přímo z města na hrad. To by ovšem nebyli Švýcaři, aby vše nezautomatizovali. Jen nerad opouštím Italskou část a pokračujeme dále na západ.

Dnes Máme v plánu navštívit nejdelší alpský ledovec. Rozpíná se do délky 25 km a obsahuje 4 procenta pitné vody v Evropě. Vyjíždíme lanovkou na vrchol Eggishorn, odkud je na ledovec nejlepší výhled. S mnohými členy naší výpravy jsme se shodli na tom, že se jednalo o nejsilnější zážitek výletu. Při cestě lanovkou jsme viděli jen mraky a mlhu. Když jsme ovšem vyjeli na vrchol, spatřili jsme čistě modrou oblohu a pod sebou bílá mračna, nad která čněly čtyřtisícoví velikáni. Ledovec působí impozantně, ovšem několik generací po té naší si už jeho krásu zřejmě nevychutná, neboť ledovec pomalu taje. Na vrcholu je také možnost využít občerstvení, ovšem ceny potravin jsou ještě přemrštěnější nežli vy zbytku země. Švýcarsko je skutečně extrémně drahou zemí, a i když se snažíte žít levně, utratíte skutečně hodně. Za jídla v restauracích přijdete zhruba od 20 franků výše, obyčejné pivo stojí 5 franků a více. Nemluvě o cenách za dopravu. Od ledovce pokračujeme dolů horskou pěšinou. Naše zraky upoutají desítky létajících rogal, jež se vznášejí nad masivem a ukazují, že Švýcarko se dá poznat také z výšky, když si ovšem připlatíte několik set franků.

Nacházíme se v Zermattu. Nijak zvlášť se toto středisko od těch jiných neliší. Proč jsme se tedy rozhodli pro jeho návštěvu? Důvodem je unikátní hora Matterhorn. Kdo neviděl tento vrchol, nebyl ve Švýcarku. Není sice nejvyšší horou, ale za to nejznámější. Stejně jako má Paříž svoji Eifelovku, tak má i Švýcarko svůj Matterhorn. Ční nad zelené pahorky jako hrozivý prst a Zermatt nabízí skutečně impozantní výhled na tuto dominantu. V historii lákal mnohé horolezce, kteří za to zaplatili životem. Každoročně jich dojde na vrchol několik tisíc.

Pokračujeme na východ až do Francouzsky mluvící části, a navštěvujeme čokoládovny firmy Nestlé. Návštěva silně připomíná sýrárnu v oblasti Appenzellu. Opět se nepodíváte přímo do výrobu, ale na druhou stranu jsou vám nabídnuty ochutnávky. Jen jsem si zkoušel představit, jak by asi dopadla čokoládovna v Čechách, kde by byl vstup včetně ochutnávek zdarma. Snad největší dojem zde na mě udělal promítaný film ve stylu retro, kde je představen postup výroby této lahůdky. Míjíme Ženevské jezero a přijíždíme do kempu. Je to největší Švýcarské, a zároveň i Francouzské jezero, a tvoří přirozenou hranici těchto dvou států. Nadšeně skáču do jezera a nechávám se unášet vlnami. Vodní plochu křižují plachetnice a nad vámi se vypínají horké masívy. Je to skutečně nádherný pohled a přidáte si úplně jako u moře. Náš camp se nachází přímo u dráhy, a tak se nám špatně usíná. Švýcarské kempy poskytují poměrně slušný luxus za nízkou cenu. Vedle sprch tak často narazíte na hospodu, nebo si zde můžete ráno koupit čerstvé pečivo. Častým paradoxem je cena - mnohokrát byly ty nejlepší campy těmi nejlevnějšími a naopak. Ve francouzské části je teplo, pahorky pokrývá vinná réva. Odradila mne ovšem určitá tvrdohlavost francouzsky mluvících obyvatel, jež vyznávají jen svůj jazyk a jsou ochotni se učit jen francouzsky. Obyvatelé jiných částí mluví poměrně slušně a také rádi anglicky, kdežto Francouzi s vámi promluví snad jen německy. Další ráno navštěvujeme Ženevu. Dle mého názoru si město vysloužilo přehnaný věhlas, alespoň z pohledu turisty. Historické centrum je malé a projdete jej rychle. Co ovšem stojí za zmínku je obrovský vodotrysk, který chrlí rychlostí 200 km/hod do výšky 140 metrů každou sekundu 500 litrů vody. Přejít pod vodotryskem se hodí skutečně jen za teplých dní, neboť po této procházce budete úplně mokří. Ale za ten zážitek to stojí. Město si zachovává kosmopolitní ráz a v tomto ohledu připomíná velkoměsta jako Londýn či Paříž Jedná se také o jedno z nejpříhodnějších míst k životu na světě, alespoň to tvrdí některé výzkumy.

Další den máme naplánovanou návštěvu města Bern. Zvolit jej za hlavního město bylo spíše otázkou kompromisu, jako tomu bylo například u Australské Canberry. Hlavní třída mírně připomíná města jako Telč, místní orloj je zase podobný tomu pražskému. Největším lákadlem je příkop s medvědy. Narazíte zde na mnoho turistů z celého světa, a stejně jako Ženeva, tak i Bern si udržuje kosmopolitní ráz. Navštívili jsme zde jednu z místních restaurací a ochutnali švýcarskou specialitu - sýrové fondue. Jedná se o pokrm připravovaný z jednoho nebo více druhů sýra, které se ve speciální nádobě postavené na vařiči uprostřed stolu rozpouštějí společně s bílým vínem. Do ohřátého sýra si na dlouhou vidlici namáčíte kousky chleba či brambor. Švýcaři jsou vynalézaví, a proto se fondue připravují s různými variacemi - s houbami, bylinkami či rajčaty. Já ochutnal tu s houbami a mohu vřele doporučit, a to zejména milovníkům uzrálých švýcarských sýrů.

Po hlavním městě je naší další zastávkou východněji položený Luzern. Dle mého názoru asi nejmalebnější město země. Mohu doporučit místní trh, který zejména svádí k nákupu sýrů. Hlavní místní atrakcí je Kaplový most přes řeku Reuss s trojúhelníkovými stropními panely, znázorňující momenty švýcarské mytologie a dějin. Je také nejstarším dřevěným mostem v Evropě. Řeka Reuss je čistá jako křišťál, ale po 14 dnech ve Švýcarsku vás to již nepřekvapí..řeky a jezera jsou tak čisté, že vidíte na dno. Jedinou vyjímkou jsou horské řeky, které působí, jako by je tvořila mýdlová voda či mléko. Je to zřejmě způsobeno místními horninami. Naše putování touto kouzelnou zemičkou zakončujeme u vodopádů Rheinfall. Jedná se o nejmohutnější evropský vodopád. Na první pohled, jež je vám poskytnout z nejvyšší terasy, vodopády nijak impozantně nepůsobí. Ovšem čím jste níže, tím je padající masa majestátnější. Jakmile se dostanete přímo k vodopádu na nejnižší terasu , tak pocítíte, jakou může mít vodní živel sílu. Přímo pod vodopády se prohánějí loďky plné turistů, my ovšem této nabídky nevyužili. Vstupné vás vyjde na 1 frank, shodujeme se ovšem, že by sem hojně chodili turisté i za 10 franků.

14 dní strávených ve Švýcarsku uběhlo jako voda a zbylo nám jen spousta skvělých vzpomínek. Tato země okouzlí každého, ať už jste milovníky historických a kosmopolitních měst, či nedotčené a nádherné přírody. Snažil jsem se vám tuto zem co nejlépe přiblížit, ale vlastní zkušenosti se nic nevyrovná. Pokud tedy zvažujete jak nejlépe využít 14 dní dovolené, Švýcarsko je jasná volba.