Týden se s týdnem sešel a my vám přinášíme další část cestopisu Bróňi z Islandu. Tentokrát se dočtete o nespoutaných islandských konících pasoucích se na rozlehlých loukách a o hot dogu, který jedl i Bill Clinton. Dostanete se do geotermálně vyhřívaných hrnců v Reykjavíků a dozvíte se jak je to s cenami a dopravou na ostrově. 

Islandští koníci

Tato úžasná stvoření jsou prostě neodolatelná. Ve své podstatě polodivocí, pasoucí se na rozlehlých loukách. Největší přátelé člověka v minulosti i dnes. Jakoby splývají s krajinou a dotváří jeji dominantu, podobně jako u nás stromy.
Jsou statní, v zimním období chundelatí, větší než poníci, ale menší než evropské druhy. Něčím připomínají koně Przwalského, kterého ale znám jenom z učebnic přírodopisu. Jsou známý svým osobitým stylem klusu, při kterém člověk ani nepozoruje, že na něm sedí.
V první chvíli, když tohoto koně spatříte, by se vám mohlo zdát, že na těch krátkých nohách ani běhat nemůže. Jsou také dobře přizpůsobeni odolat nepřízni chladného počasí, v zimě mají nadýchaný hustý kožich chránící je před sněhovou i dešťovou nadílkou.
Snad každý Islanďan někdy seděl v sedle, a pokouší se o to každý návšťevník. Jízda na islandskych koních patří k nejvyhledávanějším turistickým atrakcím. Jsou dobrými společníky, a když jim projevíte přízeň, po několika návštěvách se z nich stávají vaši kamarádi. Ovšem tito mazlíčci jsou na ostrove používáni i k práci.

Každotýdenní přepych

Jak jsem se zmínila v minulých částech, Islanďané se pyšní svoji historií, vírou v nadpřirozené jevy, ale také hot dogy se smaženou cibulkou, které jedl i bývalý president USA Bill Clinton. Fotografie dokládající tuto skutečnost stále visí uvnitř stánku rychlého občerstvení v Reykjavíku, který má vývěsku s nápisem ve smyslu: Nejlepší hot dog u nás.
Ale pro mě je přepychem dostat se jednou za týden do hlavního města a zajít si na ten slavný párek v rohlíku, kafe a pak si zarelaxovat v horkém hrnci plaveckého bazénu, jak zde nazývají nádrž až se 40 stupňovou vodou. Ve větších plaveckých zařízeních si můžete dokonce i vybrat z více hrnců. Pokud chcete své kosti prohřát pořádně, vlezte do nejteplejšího, a když vám stačí chladnější, je to opět jen vaše volba. Když máte štěstí na sousedy, tak si tam i dobře popovídáte. Já zvolila vodu nejteplejší, samozřejmě jsem nevěnovala pozornost, co ze je vlastně psáno na malých kovových destičkách u vstupu. Pak jsem marně přemýšlela, proč všichni domorodci sedí ve vedlejší nádrži, diskutují a nemusí se běhat ochlazovat pod studenou sprchu.
Plaveckých bazénů je v Reykjavíku několik, od venkovních geotermálně vyhřívaných, po klasické zastřešené. Vstupné se pohybuje kolem našich 90 korun na celý den, většinou nemusíte jen plavat, ale můžete využít parní saunu i ty nádrže s horkou vodou, o kterých jsem se již zmiňovala.
Pokud jde o ceny na Islandu, v turistických průvodcích se píše, že tento ostrov je drahý. Ono, jak se to vezme, služby jsou drahé hlavně pro našince v celé západní Evropě, co si budeme namlouvat, to se týče i restaurací a jiných zařízení. Podobně to říkají i Islanďané, ale pokud vezmeme v potaz, že výdělky jsou vyšší, než u nás v Čechách, tak to pro domorodce zase taková drahota není. Ovšem další věcí je, že pokud si chcete koupit oblečení, najdete pouze značkové věci, tedy, ty co poslouží, vydrží, ale musí se při koupi sáhnout hlouběji do kapsy. Proto se vždy podle mě vyplatí najít nějaký ten secondhand shop a pořádně se rozhlédnout. V zemi, kde se dají koupit převážně jen značkové věci, můžete i v obchodech se zbožím z druhé ruky pořídit kvalitní oblečení za hubičku.
Nad čím jsem se podivila je autobusová doprava po Reykjavíku. Ta se mi zdá poněkud komplikovaná a hlavně nepřehledná. Jízdenka na jednu hodinu vyjde v přepočtu něco kolem 70-ti korun. Avšak pokud nevíte, jak vypadá místo, kde chcete vystoupit, jste nahraní. Žádné nápisy s názvy stanic, elektronická tabule v autobuse hlásící přesnou polohu, nic. Takže záleží jen na vašem smyslu pro orientaci a fantazii.