10timilionové Delhi, treky, kláštery, vesničky a nejvyšší silnice světa v Himalájích, moderní architektura v Chandigarhu, Svatá Ganga ve Varanasi, Perla Taj Mahal v Agře, velbloudi v poušti Rajasthanu & rikšáci, domorodé děti, cestování přecpanými autobusy a vlaky, smlouvání, žebráci, jídla na ulicích, levné hotýlky...

 

 

V Agře se na nás už od nádraží opět neodbytně vrhali rikšáci, prodejci, nabízeči ubytování a všemožní průvodci a radilové, ale už jsme je měli zcela na háku. S rikšákem to probíhá asi takhle:
- Chceme jet tam a tam, kolik to bude stát?
- 40, jedem
- To ne, dáme maximálně 20 (vím, jak je to daleko, a kolik asi tak platí místňáci; nenastupujem a čekáme, co bude dál)
- Dobře, tak 30
- Ne, 20 (a jdu pryč)
- 30, please, sir!
- (jdu pryč)
- Ok, 25, sit, please!
- No, 20 (a pomalu se blížím k dalším rikšákům, kteří nemají do čeho píchnout)
- 25 (řve histericky rikšák, povětšinou vychrtlej muž neurčitého věku)
- (mlčím a pokračuji v chůzi)
- Sir, ok, 20, please sit!
- (usedáme do rikši a jedem...)
Cestou se rikšák ptá:
- Co nějaké suvenýry, látky, šperky, znám levné obchody, kde se to přímo vyrábí (rikšáci od obchodníků dostávají provizi, když tam přivezou turistu; obchodníci je pak neodbytně přemlouvaj, ať si něco koupí)
- Nechceme, spěcháme (což není vždy pravda)
- (po chvíli) Nemáte hlad?, znám výbornou restauraci, kde dobře vařej (ten samý důvod)
- Právě jsme se najedli, a spěcháme přece (samé lži :) )
- (po chvíli zas) To je dnes horko, a jaká je to dálka, a že jedu pěkně rychle, což? (případně se snaží kamarádsky bavit a ukazovat, co je po cestě k vidění)
- Cože? nějak ti nerozumím... :)
- (pak se dojede na místo, vysedáme, dávám dvacku a jdem. Rikšák prosí ještě o nějakej bakšis za to horko, dálku, rychlost, povídání a razení, ale to už jsme daleko, i když křičí jako tur...!)
Takhle to probíhá, když chceme někam jet, jinak se neustále někoho odmítá (= dokola se jim opakuje "Ne!" nebo se je ignoruje, tak čtyřicet dotěrných rikšáků za hodinu!!).

Z Agry jsme nejdříve vyjeli do nedalekého Fatehpur Sikri, města vybudovaného v 16. st. panovníkem Akbarem. Město mělo být novým hlavním městem jeho říše a mělo být se vším všudy dokonalé. Vystavěli tam plno úžasných paláců, zahrad, dvorů, hradeb, jednu z největších mešit v Indii, a mnoho dalších všemožných staveb různých tvarů a funkcí. Vše bylo překrásně zdobené, jen k naprosté dokonalosti chyběl pořádný zdroj vody, a proto muselo být město po pouhých pár letech opuštěno, tak se z něj záhy stalo město překrásné, ale mrtvé. Teď je část zrekonstruovaná, jinak se zbytky v ruinách táhnou do dáli okolo.
Večer jsme v Agře prošli trhy a druhý den vyrazili do mešity a pak Agra Fort, obrovské tvrze. Mohutné hradby i většina celého komplexu je z červeného pískovce, významnější stavby pak z bílého mramoru, a opět jsou všude přenádherně tesané reliéfy i zcela prořezávané stěny krásných ornamentů. Z hradeb je vidět na řeku Yamunu a Taj Mahal ve smogovém oparu.
Na koňorikše jsme popojeli do Taj Ganje, čtvrti před Taj Mahalem, kde jsme si dali oběd na střešní terase s výhledem na bránu a kupoli hrobky, super! A pak už jsme za nekřesťansky vysoký vstup vešli dovnitř, za druhou branou se otevře pohled do svěže zelených zahrad protkaných cestami z červeného kamene, obvodové zdi jsou také červené, a uprostřed se na pozadí blankytně modré oblohy ve slunci třpytí a mihotá poloprůsvitný bělavý mramor harmonické hrobky a minaretů!! Nádhera, opravdu Perla Indie, při prvním pohledu mrazí po celém těle!
U této stavby postavené z té největší lásky jsme strávili 4h až do západu slunce, procházeli zahradu, byli uvnitř hrobky, v muzeu, fotili odrazy v bazéncích, kochali se dokonalými tvary a úžasným zdobením (bílý mramor je vykládán poloprůsvitnými barevnými polodrahokamy do květinových vzorů) a koukali na řeku. Při západu slunce má mramor zrůžovět, bohužel se ale zatáhlo, tak "zrůžověl" spíš do tmavošeda. :)
Od té doby co jsme sjeli z hor, je všude šílené horko  (a vlhko). Po celý den i v noci se člověk neustále potí po celém těle včetně očních víček, a když náhodou zavane trochu větru, nebo se dostane do klimatizovaného prostoru, vytvoří se po celém těle nepřetržitá vrstva špinavého a lepkavého šlemu. Fuj! Sprcha pomáhá jen na pár minut a vlasy snad ani umýt nejdou. Tak jsme alespoň na osvěžení pili denně mnoho mléčných shaků, a především místní speciální jogurtový nápoj všech možných chutí - lahodné lassi! Mňam!
Z Agry jsme pokračovali do Rajasthanu.