10timilionové Delhi, treky, kláštery, vesničky a nejvyšší silnice světa v Himalájích, moderní architektura v Chandigarhu, Svatá Ganga ve Varanasi, Perla Taj Mahal v Agře, velbloudi v poušti Rajasthanu & rikšáci, domorodé děti, cestování přecpanými autobusy a vlaky, smlouvání, žebráci, jídla na ulicích, levné hotýlky...

 

 

Rajasthan je opět naprosto jiná a svébytná část Indie - suchá (polopouštní), s trochu jinými lidmi, o něco čistší, a s převážnou částí muslimů, zkrátka tak trochu už spíše Pakistán, s kterým tento stát hraničí.
Jeden den jsme strávili v Jaipuru, který má rozlehlé staré město obehnané hradbami, hlavní bulváry lemované loubím a všechny domy natřené stejnou oranžovou barvou. Taky se mu proto říká Růžové město, když večer zapadá slunce, prý všechno zrůžoví. Po domech opět skáčou opice a v ulicích se mimo jiných vozidel pohybují povozy tažené velbloudy. Uprostřed starého města je Městský palác a nad městem se na skále tyčí pevnost. My prošli jen observatoř Jantar Mantar a vyjeli k vodnímu paláci, kde jsme se chvíli projeli na slonu. Málem jsem z něj tedy spad, když se zvedal, a jeho pomalá houpavá chůze také není nikterak pohodlná, ale když už jsme byli v Indii...
Z Růžového Jaipuru jsme za noci projeli Modré město Jodhpur a ráno se ocitli u samých pakistánských hranic v Zlatém městě Rajasthanu - Jaisalmeru. Je to příjemné malé městečko s obrovskou pevností z žlutého kamene, všechny domy v pevnosti i pod ní jsou také žluté a krásně zdobené (reliéfy, sochy, prořezávané stěny), zejména panská sídla haveli. Celý den jsme procházeli město a pevnost, a západ slunce nad naprostou rovinou polopouště okolo sledovali z restaurace na hradbách s výhledem do dálky. Spali jsme v hotelu s bazénem, tak jsme měli po horkém dni i kvalitní osvěžení.
V tomto koutu Rajasthanu je velice populární safari na velbloudech či v jeepech do nedaleké pouště Thar. To jsme si pro nedostatek času odpustili, zato jsme ale na velbloudech jeli na vyjížďku po blízkém okolí Jaisalmeru. Za 4h hodiny jsme objeli hrobky (Bara Bagh) a chrám v polopoušti, momentálně pěkně zelené, protože ještě před 10ti dny tam byly záplavy, a tudíž bylo všude plno vláhy. Můj ´bloud byl sice poněkud neklidný a stále okolo sebe (i do sebe a občas do mě) kopal nohama, ale po pár desítkách minut jsme si na sebe zvykli, jelo se v pohodě, a už jsem se ani nebál, že spadnu z té příšerné výšky! Rozlámanej z jízdy jsem byl ale po celý zbylý den, zas tak moc příjemné to není, chybí třmeny, apod.
Po dvou dnech jsme z Jaisalmeru přejeli do Bikaneru, jezdí tam "dvoupatrové" autobusy, dole je okolo široké uličky řada jedno a dvousedadel, nad něž se po žebříčkách leze do spacích kójí, člověk si buď zaplatí sedadlo nebo lůžko, super. Později do Dillí jsme měli lůžko, připadal jsem si jak ve vlaku, ale jen do chvíle, než jsme se rozjeli. Dravá jízda řidičů autobusů - obzvláště přes retardéry a v ostrých zatáčkách - přece jen vyvolává o dost jiné odstředivé síly než plouživá jízda místních vlaků po hladkých kolejích...
V Bikaneru jsme odpočívali po perném cestování a častých nočních přejezdech, prošli pevnost Junagarh s prý nejkrásnějšími interiéry v Indii (vskutku pěkné!) a hradbami obehnané staré město s trhy, džijnskými chrámy a zdobenými haveli. Jinak je to ale dost pr.el světa, turisty moc nenavštěvovaná.
Druhý den jsme vyjeli do nedalekého Deshnoku podívat se do Krysího chrámu Karni Mata. Krysy jsou tam posvátné a i se jim tam dobře daří, a po chrámu, nádvoří a přilehlých místnostech jich pobíhají tisíce!! Většina jich tedy vypadá dost prašivě a přichcíple, ale Indové jsou z nich unešení, krměj je, fotěj se s nima a modlí se, prý je to 8. div světa. A kdo spatří bílou krysu, bude mít nekonečné štěstí. Vskutku se tam jedna bílá polomrtvá prašivá myška objevila, a Indové se mohli umačkat, aby ji viděli, tak jsme se pro štěstí také koukli. :) Po areálu chrámu, jak už to tak bývá zvykem, se chodí bosky...
Také jsme navštívili "unikátní" velbloudí farmu kus za Bikanerem, ale mimo maličkého muzea a pár velbloudů ve výbězích tam nic nebylo...
Na závěr pár slov k častým nabídkám neskutečně levných drog:
V Manali jsme si nedali charas - trávu, která rostla naprosto všude. V Lehu jsme nic nekoupili u chlápka, co měl obchůdek s dýmkami, potutelně na nás mrkal "I have everything. Do you know, what I mean?" a uvnitř v přítmí krámku mimo dalších dýmek nabízel i směšně levnej afghánskej nebo kašmírskej hašiš. Ve Varanasi jsme ignorovali zarostlýho a pomalovanýho guru co na nás z rikši přes celou ulici řval: "Do you want marihuana?". Až v Jaisalmeru jsme koukli do Bhang shopu, obchodu s konopím s vládním oprávněním, kde měli různé konopné nápoje a pochutiny. Zkouřenej týpek říkal, že má vše od nejslabších věcí ("pro Číňany a Japonce, kteří už maj malý přivřený oči standardně") až po super srong pro velký smažky ("extra power 24hour - no toilet no shower", nebo jak to mlel). Před noční jízdou jsem si radši nic nedával, ale koupil jsem si medium strong cookie a dal si ho v Bikaneru. Ale nebylo to ani dobrý, ani to nakonec nemělo žádné účinky (leda sračku a bolesti hlavy, které začly dva dny potom...).