Zatímco v socialismu okrádá člověk člověka, v kapitalismu je tomu přesně naopak. Tímto pěkným bonmotem bych začal povídání o čínském politickém životě.

Čína je jedním z posledních ostrůvků světa, kde stále vládne (přežívá) socialistický "blahobyt". Hned na úvod je ale nutno podotknout, že s ideály pánu Marxe a Engelse již toho má pramálo společného. Spíše se jedná o jakousi syntézu toho nejtržnějšího bezcitného kapitalismu, proloženého palcovými titulky v novinách o harmonické a rovnostářské společnosti.

Když vidíte ty tisíce a tisíce továren, kde se za lopotnou dřinu (12-14hod denně, 6-7dnů v týdnu) průměrný plat pohybuje mezi 1.500-2.000Kč? když vidíte dělníky bydlící po osmi až deseti v místnosti ne větší než 30m2? když vidíte masy lidí bez názoru, nebo aspoň bez možnosti ho říci? připadne to člověku spíše jako ten nejčistší kapitalismus z Ameriky na přelomu 19. a 20.století. A taková dnešní Čína opravdu je. Kromě členů politbyra asi už opravdu nikdo nevěří na sny velkého Maa. Starší generace sice doma má mnoho politických knih, slibujících lepší zítřky, stejně jako červené talismany s rudými hvězdami a krásně znějícími hesly, ale realita je někde úplně jinde. Žádný proletariát, ale nová vrstva rychle zbohatnutých ?továrníků?, to jsou ti, kteří určují pravidla hry. Ne z revolučních náměstích, ale z koženého sedadla svého BMW 760Li.

Komunistická strana, jako jediný možný vládce, zůstala, ale kdo jsou Ti, kteří skutečně vládnou? Jestliže si český člověk stěžuje na korupci a klientelismus v té naší kotlině, musím ho ubezpečit, že je to nic v porovnáním s Čínou. Bez dobrých vztahů s vládou, nedosáhnete ničeho, naprosto ničeho. A když poté člověk narazí na čínské úředníky, utrácejících tisíce EUR v Evropě, asi ho nenapadne ? ta čínská státní správa asi dostala opět přidáno.

Co ale z šedesátých let minulého století v Číně stále zůstává, je propaganda. Ze všech státních televizí a rozhlasu se na člověka denně valí následující zprávy: Největší vodní elektrárnu světa se nám podařilo postavit s předstihem dvou let? Nejvyšší stavba světa opět u nás? Bezdomovců v Americe nezadržitelně přibývá? Vývoz Evropské Unie překvapivě klesl? Vše jsou to ale jen prázdná slova, kterým bohužel stále někteří lidé věří. Žádné soukromé stanice neexistují, stejně jako svobodný tisk. Cenzura na poli kulturním neskutečná. Protijaponská politika snad nemůže být silnější.

A jaká je asi čínská politická budoucnost? Čínu, jako nejlidnatější stát světa, není možné změnit během deseti let (a ještě k tomu v situaci, kdy se o to nikdo, jak zevnitř, tak zvenčí, příliš nesnaží). Já osobně předvídám ještě další upevnění vztahů mezi komunistickou stranou a vyvolenými businessmany, postupné ochladnutí propagandy, ale zároveň setrvání nedemokratického systému jako celku.