Kachní jazyk, prasečí ocásek, husí pařát, žívé krevety... tak to je jen několik málo chuťovek, které jsem při mém pobytu v Číně vyskoušel. Skutečnost opravdu není příliš vzdálená onomu otřepanému vtipu, že jíst se dá cokoli, co má čtyři nohy a není zrovna stolem, stejně jako všechno co létá a není letadlem.

Čínská kuchyně nabízí nepřeberné množství jídel - sladké, kyselé, ostré, slané, syrové, propečené, opravdu všechno, na co si jen člověk vzpomene. Číňané jsou na své dobroty patřičně hrdí a snad více než kdekoli jinde je jídlo spojeno s historií a kulturou země. Vaření i jezení je zkrátka obřadem.

To, co většina Evropanů rozumí pod pojmem čínská restaurace, je na hony vzdáleno skutečnosti. Největší rozdíl je především v chuti jídel ale i samotná "výbava" restaurace vypadá trošku jinak. Všechny lepší restaurace se podobají spíše hotelu. Člověk totiž nejí v otevřeném prostoru, ale pěkně hezky ve své místnosti a jen se svými spolustolovníky. Kolem dokola poskakují vždy alespoň dvě, tři Číňanky, které jsou zodpovědné za to, že se budete mít jako král. Na kulatý otáčecí nesmysl, co leží na stole a pokládají se na něj jídla, člověk narazí i doma. Na co asi ne, jsou mističky na ocet a sojovou omáčku, navlhčenou horkou žínku (ta má sloužit jako ubrousek na ruce) nebo malinkatá držátka na hůlky. Jo hůlky, to je kapitola sama pro sebe. Dá se s nimi jíst opravdu téměř cokoli, ale třeba takové kuře v celku je trochu problém. I ten největší nemotora se to ale po pár dnech hladovění naučí. Pravidlo číslo jedna zní: Nesnažte se kopírovat držení podle někoho jiného. Prostě to popadněte do ruky, jak se to hodí vám. Po krátké době nebudou problémem i jednotlivá zrníčka rýže nebo burské oříšky.

Teď něco o servírování. Nejdříve na stůl přistanou studené předkrmy, potom následují hlavní chody (většinou 2-3 na osobu). Jakmile jsou hodovníci plní, přichází polévka a rýže. To se může zdát na první pohled trošku nelogické, ale když se nad tím člověk zamyslí, tak to svoji logiku naopak má. Proč si na začátku zaplácávat žaludek "levným krmivem"? :-) Pod pojmem dezert se v Číně rozumí ovoce, především pak vodní meloun, pomeranč a rajče. Ano, čtete dobře, rajče! To se pekně posype cukrem krystal a sladký přelud je hotov.

Počátkem devadesátých let se ale čínské stravování začalo měnit - bohužel asi nenávratně. A kdo za to může? No přeci stýček z Kentucky a jeho druhý americký bratríček. KFC a McDonnalds jsou teď všude. Číňané tlačí do svých dětí tuny hranolek a doufají, že tato správná výživa z Ameriky změní jejich život k lepšímu. Já bych zase takový velký optimista nebyl. Na druhou stranu to má pro cizince jednu výhodu. Dostane svůj standard, který zná. Ono vybíraní z jídelníčku, kde není slovo anglicky má svoje kouzlo, ale z osobní zkušenosti můžu říci, že nekončí zpravidla dobře.

Najíst se v Číně může být někdy, díky jazykové a kulturní bariéře, opravdu docela problém. A i něco tak triviálního, jako je nakupování v supermarketu, se může změnit v noční můru. No jen si to představte, pobýháte mezi regály a nejste schopni najít, na co jste v Evropě zvyklí (sýr, müsli, normální těstoviny, nesladký chleba, atd.). Já osobně jsem domácí stravování omezil jen na snídaně, zbytek tvoří restaurace a ve stavu ohrožení života jsem schopen 1xtýdně pozřít i onen zmiňovaný chickenburger od pana kolonela Sanderse.

Poslední bod na závěr věnuji hygieně. Upřímně řečeno je velkým štěstím, že člověk nemůže nahlédnout do pracovny šéfa kuchyně. A v tuto chvíli opravdu téměř nezáleží, jestli se bavíme o pouliční restauraci, nebo té, se čtyřcifernými cenami v jídelníčku. Je dobré se proto připravit na to, že jídlo "nesedne" trochu častěji než doma a doba strávená na oné místnosti může překročit hranici, na kterou jsme běžně zvyklí. A propo, očkování proti žloutence A bych také neviděl jako úplně bezvýznamné :-)