Asi nikoho nepřekvapí, že mezi dvěma vzdálenými národy existují "jisté" kulturní odlišnosti. Mezi ty nejmarkantnější patří bezesporu otázka hygieny a definice čistoty. Hned po příjezdu do Šanghaje vás přes nos praští příšerný zápach leteckého benzínu. Řeknete si, že na letišti by se něco podobného dalo očekávat. Když ale tato libá vůně přetrvává nadále i po opuštění jeho bran, začnete být lehce nervózní.

Po vystoupení z taxíku si uvědomíte, že nebe vlastně není modré, ale zvláštně nažloutle šedé, že protější mrakodrap vidíte nějak rozmazaně a že vaše, ještě před chvílí naleštěné botky, se už zdaleka tak neblýskají. Jakmile vykročíte do ulic a rozhlédnete se po zemi, na první pohled vás zaujme neskutečné množství odpadků povalujících se všude kolem. Odpadkové koše a jejich používání jsou zde totiž považovány za intelektuální rozmar imperialistického západu.

Ulice je prostorem, kde se žije a kde se také odehrávají veškeré každodenní činnosti. Od čištění zubů, praní prádla, přes přípravu veškeré stravy a její konzumace až po vykonávání všech možných lidských potřeb. Snad každých deset sekund uslyšíte hlasité odkašlaní, následované mohutným "protažením" všech dutin, zakončené vyprázdněním obsahu úst, popřípadě obou nosních dírek. Toto vše se odehrává opravdu všude a pokud se po prvních deseti minutách nepozvracíte, jste na dobré cestě si na to zvyknout.

Další chuťovkou jsou veřejné toalety. Slovní spojení "turecký záchod" ještě samo o sobě tak strašně nezní, ale po jeho prvním použití velmi rychle změníte názor. Táborové latríny jsou proti němu vrcholem luxusu, vonícím po Coco Chanel. Nemám sil toto téma dále hlouběji rozvádět, pokud se necítíte odrazeni, vyzkoušejte sami, vězte ale, že jsem vás varoval.

Následující odstavec bych rád věnoval hygieně osobní. Tedy tomu, jak dbáme na to, abychom byli hezky vymydlení, pěkně voněli, měli čisté šaty, zkrátka, aby na nás bylo radost pohledět. Horká sprcha je užitečná věc, většina Číňanů s ní přichází do styku bohužel velmi sporadicky. Připočítáme-li k tomu fakt, že kromě spodního prádla mají na sobě 24hodin denně ještě něco jako pyžamo, vytvářejí mikroklima podobné skleníkovému efektu, musíte dojít k závěru, že Číňana od Evropana poznáte i poslepu. V praxi vás poté nepřekvapí, že se váš teoretický úsudek kryje s realitou. Vybranou dekorací většiny mužů je "poněkud" odrostlejší nehet na jednom z malíčků. Pokud dosahuje dvou a více centimetrů, může na něj být jeho majitel, jak jistě sami uznáte, právem hrdý. Kapitolou samou pro sebe je hygiena dutiny ústní. Stomatologie byla v Číně donedávna považována za okultní vědu a když se zadíváte na chrup mnohých Číňanů, zjistíte, že jí možná zůstává i dodnes. Kdyby se jednalo pouze o nejstarší část populace, asi by se to dalo pochopit. Katastrofou ale je, když potkáte milou, půvabnou slečnu kolem pětadvaceti, jejíž zuby vykazují všechny odstíny žluté, hnědé až po temně černou. To vás pak chuť na rozhovor rychle přejde.

Poslední téma týkající se hygieny, které bych rád uvedl je strava. Jak bylo již zmíněno v úvodu, na ulici seženete k snědku a pití cokoli. Osobně bych byl ale velmi obezřetný a raději se pokušení vonících dobrot snažil ubránit. Stačí totiž abyste chvíli u podobného stánku stáli a sledovali proces výroby. Obecně platí pravidlo, že všechny ruce jsou čisté, nezávisle na tom, jaké činnosti v průběhu posledních chvil vykonávaly. Dále, že zem je naprosto antiseptická a když už se nějaké to smítko náhodou najde, nemůže to upadnuvší potravině ublížit, maximálně to zvýší její energetickou hodnotu. Nakonec bych vás chtěl varovat před "pitnou" vodou z vodovodu. Pitná sice je, ale její požití doporučuji pouze v případě, že máte v úmyslu dokonale pročistit vaše zažívací ústrojí.