Střední Amerika, španělština, potomci dávných civilizací, sopečné pásy, pralesy, tropická zvířena, indiánské památky, modroučké oceány s velkými vlnami, atd. - tisíc a jedna dobrá záruka pro hodnotné prožitky!

 

Antigua - před ničivým zemětřesením to bylo hlavní město Guatemaly, které nové teď leží pár desítek kilometrů opodál - je krásné městečko mezi třemi vulkány po kterých se honí mraky. Kostely a starší stavby jsou tam po zemětřesení polorozbořené, zato krásné jednopatrové domečky pestrých barev, mezi nimiž jezdí bývalé školní autobusy pomalované všemi barvami, stále troubící, jsou malebné! Nádhera - náměstíčko s arkádami a super hotel s terasou na střeše, kde večeříme s výhledem na sopky! A hlavně je tu chladno, člověk není v noci zpocenej jako zvíře a dokonce ani přes den není horko! Je tam vskutku nádherně, tam by šel strávit celý život v naprosté harmonii, klidu a pohodě...
Odtamtud jsme podnikli výlet na sopku Pacaya, jednu z mála činných, vylezli jsme do 2550m, koukali do kráteru na létající lávu a lehce se dusili sirnými výpary. Průvodce Arturo s mačetou byl vysmátej pohodář.
Další den jsme se chtěli pokusit vystoupat na sopku Agua do 3757m, ale bez průvodce to prý nejde, není to prý úplně bezpečné. Neměli jsme moc času na to shánět průvodce a všichni nás plašili, že se tam okrádá, že bychom se taky mohli vrátit jen v trenkách a ponožkách. Padl návrh, že bychom tam mohli teda vyrazit jen v trenkách a ponožkách, že to by se nám nic nestalo, ale pak jsme raději odjeli, aniž bychom na Aguu lezli. Ale hrozivé zvěsti o zlodějích asi nejsou úplně pravda, podobné historky na nás pak zkoušeli všude!

Guatemalské intermezzo 1:
- Pestře barevný bus se žene zatáčkami a troubí. Předjíždí, když řidič nevidí, po střeše za jízdy běhá chlápek a shazuje zavazadla, nadupaný motor řve a nablýskaný král silnic předjíždí i osobní auta do kopce. Na sedačkách pro 2 se tísní 3 pasažéři a i v uličce je narváno, tím vším se horko těžko prodírá výběrčí peněz, řve a diriguje, a svižná hudba hraje hlasitě nad hlavou. Čím je autobus narvanější, tím z toho je vetší vývar, a Guatemalci ho narvat opravdu umí. Jízda po hlavní silnici byla jak akční hra, tři autobusy v ďábelské rychlosti proti sobě není nic výjimečného a troubení a pískání je neustálé...
- Stará seschlá babka-indiánka v tradičním barevném kroji stojí u pultu s mobilama, kouká na ně a vybírá ten nejlepší... - Před směnárnou nás chlápek-šmelinář přemlouvá, abychom si u něj vyměnili peníze. Má ale o něco horší kurz než otevřené okénko, před kterým stojí. Ptáme se ho, proč bychom tedy měli směnit u něj? Kouká se smutně a praví: Přeci musím nějak uživit rodinu...
- Za záchod se platí 2 quetzaly, cca 6.5Kč, ale splachování nefunguje. Každý si své produkty musí spláchnout kýblem. Voda se nabírá ze džberu na druhém konci místnosti, která zároveň slouží jako čekárna...
- Za jízdy visím vzadu na žebříku autobusu a shazuju batohy, stále se jede, každá vteřina je drahá, kdo zastaví prohrává... - V pečivu jsou mravenci, po každém soustu se jich objeví pěknejch pár. Jdu to reklamovat, prodavačka opatrně rozloupne holýma rukama nový kousek stejného druhu pečiva, chvíli kouká, a pak mi ho dává výměnou. Spokojeně odcházím, v tomhle mravenci nejsou...
Tak to je Guatemala, krásná země!!!

Přes vesnici Sololá, kde se právě konali trhy, jsme dojeli k jezeru Atitlán (1560m), krásnému velkému jezeru s modroučkou vodou pod třemi sopkami, kdysi to bylo oblíbené místo hipies. Ve vesnici San Pedro jsme tam strávili nádherné tři dny, bydleli jsme u pole s kukuřicí a nahaněč nám hned ve druhé větě nabízel něco pro relax po cestě - trávu, houbičky, kokain, atd., atd. Zatím ale holdujeme jen alkoholu, i když by to zde jistě bylo levné a kvalitní.
První den jsme lodí vyjeli do nedaleké vesnice (Santiago Atitlán) na trh, tam koukali na suvenýry a na místní lidi v šatech z barevných tkanin, na plácku před kostelem hráli s velkým publikem malých indiánů stolní fotbálek a výborně si jedli.
Další den jsme časně zrána vyrazili na sopku San Pedro (3020m) se šilhavým průvodcem a za několik hodin ji snadno zdolali. Ze shora je krásný výhled na jezero, v kterém jsme odpoledne zchladili zpocená těla a protáhli ruce jízdou na kajacích. Ani krátký tropický deštík nevadil, schovali jsme se do vody. :)
V neděli jsme byli na široce známém trhu v Chichicastenangu, na který se sjíždí indiáni ze všech dalekých koutů a prodávají své produkty ? (1.) užitečné pro sebe samé a (2.) pěkné i hnusné pro turisty. Asi šest hodin jsme se prodírali mezi stánkama, teatrálně smlouvali a stlačovali ceny, odbíjeli otravy, stávali se amigy všemožných vnucovačů, vítězně za poloviční ceny nakupovali mnoho krásných guatemalských věcí, radovali se a cpali pochutinami.
Zpět jsme jeli zas přes jezero na motorovém člunu a koukali na sopky mizející v mracích a soumraku, ani se nám odtamtud nechtělo...

Guatemalské intermezzo 2:
- "Dios es amor!" "Jedině Ježíš může změnit tvůj život!" "Ježíš je pánem San Pedra (-název vesnice)", atd. atd. Tyto nápisy jsou všudypřítomné - na domech, autobusech, předních sklech aut, lodích, skalách...
- Na pouti je ruské kolo tak 12m vysoké, ale na ruční pohon. Na každé straně stojí jeden namakanej kluk a roztáčí, točí, brzdí...
- Lenka si objednala v comedoru studený/ledový čaj. Přinesli studenou vodu a v ní pytlík čaje (ale nakonec to mělo celkem chuť i barvu)... :)
- Na nejstrmějším svahu kolem serpentin silnice zemědělci mačetama vysekávají trávu a sázejí plodiny, políčka jsou v i 50 stupňových svazích. Každý kousek země je využit na pěstování, čtyřmetrová kukuřice roste i ve výkopech či v prolukách mezi domy...
- Jdeme po ulici s velkýma batohama na zádech, když tu vedle nás zatroubí auto a celá rodina v něm (tj. minimálně 6 lidí) se na nás směje a mává nám...
Tak to je Guatemala, krásná země!!!

Opustili jsme překrásné jezero Atitlán a přes turisty vůbec nenavštěvovanou vesnici Totonicapán, kde byl v úterý trh, přejeli do Quetzaltenanga (Xela). A hned další den brzy ráno se vydali na sopku Santa María. Za pár hodin jsme se dostali na vrchol (3772m), z něhož byl rozhled na široké daleké okolí včetně moře, a kus pod námi na aktivní Santiaguito, z jehož jícnu se každých 20 minut s hučením vyvalil oblak síry a páry.
Další den jsme se vydali si odpočnout do přírodních lázní Fuentes Georginas. Vysoko v horách jsou tři malá jezírka pod skálou v pralese, kde jsme hodinu louhovali svá těla spolu s guatemalskou smetánkou. Na koupání zrovna moc nebylo, byli jsme v mracích, pára se valila okolo nás a byla dost zima, ale jezírka jsou naštěstí teplá, takže lázeň byla nakonec příjemná.
Toho dne ráno odjel Honza za svojí mexickou frajerkou do Monterrey. Bylo nás pět...
My jsme další den popojeli blíže k Mexickým hranicím rozhodnuti vylézt na vulkán Tajumulco. Pro tentokráte jsme se již přestali bát banditů (vyzbrojili jsme se mačetami a slzáky), a toho, že nenajdem cestu (mazaně jsme se všude možně vyptávali), a vyrazili bez průvodce (a ušetřili každej 30USD). Autobusem jsme vyjeli na nejvyšší místo, kam to šlo, a pak jsme už cestou necestou, polem nepolem, stoupali vzhůru, naštěstí to bylo vskutku zřejmé. Asi 150m pod vrcholem jsme bez problémů našli tábořiště a postavili stany. Večer jsme se byl ještě kus projít nahoru, a když jsem cestou zpět vyprazdňoval útroby, asi 20m ode mě proběhl vlk!!
V noci byla příšerná zima, člověk by ani neřekl, jak může být hrozné se dočkat půl páté ranní!!! Za tmy jsme vyrazili s baterkami a krok sun krok výstupem se dostali na nejvyšší bod Střední Ameriky - 4220m - ještě před východem slunce, který jsme si náležitě vychutnali. Nahoře foukal ledový vítr, prsty mrzly a kyslíku na rozdávání taky nebylo. Ale jinak úchvatné, veškeré utrpení za to stálo! Dolu už jsme seběhli krásně po cestičce a těšili se na pár dní odpočinku u vln Pacifiku.

Guatemalské intermezzo 3:
Přejezdem hranice zpět do Mexica rázem zmizela veškerá exotika - zas jen obyčejné autobusy, obyčejná města, obyčejný život... No, ne zas tak zdaleka, jen v porovnání, a Guatemala má také i své nevýhody, např., že se naprosto každý snaží cizince nestydatě natáhnout:
- Přejížděli jsme hranici, celník nás odbavil, a chtěl poplatek 10Q za odjezd. Verča na něj vyjela, že jsme platili při příjezdu (my platili 10, Japončík, co jel chvíli po nás 50!, naprostá libovůle!!) a za co tohle teda je. Celník nevěděl co na to říct, tak nám dal pasy a šli jsme zadarmo...
- V krámě jeden den stojí housky 0,5Q. Jdem jich druhý den koupit 3 a baba chce 3Q. Tak říkáme, že to včera stálo 0,5, a ona se trapně vymlouvá, že myslela, že chceme housky za 3Q...
- Den dopředu zjišťujeme, že autobus má stát 11Q. Druhý den na něj jdeme a ptáme se, kolik to bude stát. Chlápek říká s kamennou tváří 30Q. Říkáme, že to tedy nechceme, a že radši počkáme na další. Přijde po chvíli, že teda za 15. Říkáme, že jedině za 11 a po chvíli dohadování jedem za 11 (ale stejně nás natáh, protože nejel až tam, kam říkal, a už jsme si na něm nemohli nic vzít, neboť nás mezitím přesadil do jinýho busu, svině!!)...
- Atd., atd.. Tak to bylo se vším!!

Dva dny jsme strávili na dost opuštěné, přesto krásné pláži v Zipolite, v cabaňe na jednopatrové podnoži přímo na pláži. Na terásce přede dveřmi jsme pověsili sítě a houpali se a koukali na moře, příboj třímetrových vln neustále burácel a po pláži se potulovalo víc prodavačů drog než koupajících se turistů, holt nebyla právě sezóna. Jeden den jsme vyjeli do nedaleké laguny La Ventanilla na pozorování ptáků a krokodýlů z loděk, krokodýli plavali okolo nás a klapali tlamami :)
Jelikož už holky nechtěli do hor, tak jsme najednou měli hodně času a nevěděli co s ním. Popojeli jsme tedy ještě o kus dál po pobřeží Pacifiku, do Puerta Escondido, na vyhlášené pláže pro surfaře. Tam jsme si půjčili body (malý surf pod břicho) a celý den jezdili na vlnách, jak pořádní beachboyové (břicho jsem měl od prkna a nohy od ploutví pěkně rozedřené) a chytali poslední paprsky slunce před odjezdem.
Pak jsme z pacifických pláží plných polonahých opálených kočiček a namakaných ranařů přes Acapulco dojeli do Taxca, poklidného, historického městečka v prudkém svahu v horách. Kdysi se tam těžilo stříbro, teď už se netěží, ale každých 10m je krámek se stříbrnými věcmi. Strávili jsme tam příjemný den, a poté se již okruh uzavřel opět v Mexico City.
Ještě jsme navštívili muzeum a dům Fridy Kahlo (krásnej dům se zahradou a expozicí obrazů i expozicí o životě Fridy a Diega Rivery), v neděli se s relaxujícími místními rodinkami prošli v parku Chapultepec a navštívili Muzeum moderního mexického umění. Taky jsme chtěli na býčí zápasy do největší arény na světě (Plaza Mexico), ale býčí sezóna bohužel začínala až následující týden. :(
Výlet do Puebly a pod majestátný Popocatépetl a Iztaccíhuatl jsme pro finanční a časovou náročnost zavrhli (tam se dostal až jen Jakub), tak už jsme se jen tak poflakovali, dokupovali dárky, zařídili pár formalit a rozloučili se s Kubou, který tam ještě týden po nás zůstával sám. Pak už odpoledne 30.8. hurá na letiště a v útrobách Jumba návrat na Starý kontinent. Adiooooos!!!

SOLO JESUS PUEDE CAMBIAR TU VIDA!!
Více fotografiií a informací.