V Patagonii jsme nejen chodili po větrných horách, poznávali čarokrásnou přírodu národních parků a jedli velké šťavnaté steaky, ale i netradičně a vesele strávili Štědrý den v argentinsko-mezinárodním stylu. A poslední dny patřily pestrému Buenos Aires a blízkému okolí, starým i novým památkám, ulicím a rozmanitým čtvrtím a bujarým večírkům.

VÁNOCE V PATAGONII
Na Štědrý den jsme sešli ze zamračených deštivých hor do El Chaltenu, kde naopak svítilo slunce a bylo horko. Daváme si dobrý oběd, ubytováváme se ve skrovném hostelu a voláme domu, kde se právě večeří kapr a dárky už jsou pod stromečkem. My máme pár hodin navíc, tak vyrážíme na procházku po prašné návsi, okolo infocentra a nad městečko na vyhlídku Los Condores. Nahoře na sluníčku pijeme litrová piva a kecáme, masív Fitz Roye se opět roztrhal, nádherné kulisy, avšak Torre stále ne, tu jsme naživo vůbec nespatřili. Malinko opojeni ještě popocházíme na vyhlídku Las Aguilas na druhou stranu na jih na Lago Viedma a nekonečné pustiny vyschlých liduprázdných pamp do nedozírné dálky.
Poté nakupujeme na večer a na štědrovečerní večeři jdeme do restaurace, měli i rybu, ale rozhodli jsme se raději pro steak s kaší a víno. Vynikající, vánoční atmosféra a hody, i když slunce za okny plně svítí až do desíti večer a je teplo. Po večeři jdeme na hostel, takovej levnej, malej, trochu squatový doupě stranou, ale sešla se tam příjemná skupina mladých lidí - Argentinci, Španěláci, Amík, Belgičani, Francouzka, atp., plus místní hošíci správci, navíc nezvyklý poměr kluci:holky 1:1. Paří se v kuchyňce, pijeme víno, povídáme ve všech jazycích, je i něco k snědku a naše prskavky, františky a santa čepice mají úspěch! :-)
Za živé zábavy čas rychle utíká a alkohol stoupá do hlavy. O půlnoci nasedáme na korbu "argentinský Avie", asi 20 lidí z hostelu, a jede se po městě, prej je to tu nějakej zvyk. V ulicích je už taky plno aut zběsile troubících, jezdíme po ulicích a nalití křičíme z korby na okolo se motající ožraly ve tmě - Felííííííííííz, Navidáááád!! Všichni troubí, houkají, křičí, svítí, blikají, přejí si a pijou. Nevím, jak dlouho to trvá, nakonec ještě diskotéka, nejdřív ji musíme trochu roztancovat, ale v půl 4 ráno, kdy jdu spát já, už je zcela natřískaná a ještě to rozhodně nekončí. Víc si nepamatuju jen bolehlav druhý den a venku ostré slunce, kdy se teprve někteří vracejí :-) Takže vcelku veselé, akční a mezinárodní. Feliz Navidad y Prospero Aňo Nuevo!

BUENOS AIRES
Vracíme se do El Calafate, kde se vzpamatováváme, bloumáme na internetu, koukáme po suvenýrech, jíme. Většina provozovatelen je ale ve svátek zavřených a asi jsou taky všichni provozu neschopní jako my :-) Večer jen sedíme na hostelu u piva a jdeme brzy spát. Následující den z malého letišťátka přelétáme do Buenos Aires, Patagonii tak definitivně opouštíme. Jak je vlastně pojem Patagonie zeměpisně vymezen? Asi takto: nejjižnější přibližně čtvrtina jihoamerického kontinentu, tj. od 40. stupně jižní šířky, neboli od Černé řeky (Rio Negro) na jih.
Po třech hodinách jsme v Buenos Aires, vítá nás obrovské nekonečné pole domečků uprostřed s mrakodrapy, město tanga, rušného života, značného tepla (přes den přes 30st.) a krásných spoře oděných žen a dívek. Argentina je místem mnoha kultur, žijí tam Španělé, Italové, Němci, Poláci, Francouzi a další národnosti, které se zde usadily po objevení Ameriky a tato směs je zvláště v třímilionovém Buenos na první pohled patrná. Jedeme přecpaným busem mhd chaoticky přes město, což už je pestrý zážitek, a ubytováváme se ve čtvrti bohémů, umělců a argentinského tanga San Telmo v právě otevřeném vcelku luxusním designovém hostelu America del Sur.
Je páteční večer, tak hned vyrážíme do ruchu velkoměsta, k večeři si dáváme parrilladu, hromadu grilovanýho masa, klobás a vnitřností, a prolézáme různé hospody a bary po okolí, kde pijeme piva, výborná vína a další. Podnik střídá podnik, potkáváme plno lidí, nakonec končíme na nadupaném obřím discu v klubu Muzeum do 5ti ráno, kdy už se nám oči zavírají, ale argentinská mládež ještě rozhodně spát nejde. Dopoledne odpočíváme a dospáváme, od té doby jsme na poslední tři dny v Jižní Americe přešli na posunutý režim, čas tu utíká nějak jinak. Spíme dlouho do dopoledne, pak vyrážíme do rozpálených ulic města, večer(ře) začíná až tak v 10, nakonec popíjení piv nebo místních výborných červených vín až do ranních hodin (3-4). Čas s námi tráví i Češka Jitka dlouhodobě žijící ve Španělsku a toho času půl roku cestující po Jižní Americe, kterou jsme potkali na Štědrý den v tom zapadlém hostýlku v El Chalténu a měla stejnou letenku do Buenos.
Během dní procházíme centrum, na hlavním Plaza del Mayo je Casa Rosada, růžový prezidentský palác a Cathedrala Metropolitana, jedny z několika zachovaných historických budov, které však už povětšinou dávno sevřela moderní zástavba. Po pěší zóně Florida jdeme na náměstí před nádražím, kde je Torre de los Ingleses a další památníky. Je horko, nakupujeme na rušných bulvárech, válíme se po parcích, okukujeme trhy na Plaza Almar a areál Musea Nacional de Bellas Atres. Pak okolo Národní knihovny a Teatra Colon přecházíme k obelisku na Plaza de la Republica uprostřed nejširší ulice světa, 16tiproudovky Avenidy 9 de Julio. Slunce hřeje a nikam se nespěchá, v poklidu užíváme živé koloniální město a popíjení a diskutování na zahrádce hostelu.
V neděli jdeme obhlídnout a křížem krážem projít obrovský luxusní hřbitov Recoleta, úžasná rozlehlá "čtvrť honosných mramorových domečků" uprostřed centra, mimo jiných slavných tam spočívá i Evita Peron. Pak procházka rezervací Reserva Ecologica za doky u řeky, je tam pár ptáku a plochy pro rekreaci. Jiří se koupe v hnědé vodě Río de la Plata, neboť je strašný vedro, my ostatní na to ale nemáme odvahu. Přes přístav s mrakodrapy se vracíme do naší čtvrti San Telmo, kde se v neděli koná vyhlášený trh se vším možným. Zejména okolo ulice Defensa jsou stánky a obchůdky se suvenýry, šperky, starožitnostmi, nádobami na maté a mnoho mnoho dalšího, občas nějací muzikanti a tanečníci tanga, velmi to tam žije a je na co koukat i kupovat.
Pokračujeme do dělnické čtvrti La Boca, k mega stadionu nejznámějšího a nejlepšího argentinského (snad i světového) fotbalového klubu Boca Juniors. A za ním je ulička Caminito plná typických barevných domečků, kde místní umělci prodávají své obrazy a další umění, končící v přístavu shlukem příjemných hospůdek s výbornou atmosférou. Dáváme si tam pivo na zahrádce, přičemž zaujímáme místní kluky, co si vedle kopají s míčem, vyzývají nás na zápas o Coca colu, tak si jdem s malými Argentinci (8mi -12tileti budoucí Maradonové) zahrát fotbal na místní plácek. Vedli jsme už 4:1, když do našeho týmu začali střídat ty nejhorší a nejmenší, různě simulovali a podváděli, přesto jsme vyhráli 10:9, nicméně na colu jim dali :-)) Ale Češi ve čtvrti La Boca v dramatickém zápase těsně před soumrakem porazili Argentinu!
Na oslavu další výborná večeře, tentokrát i já piju víno, samozřejmě červené, nakonec mezi typické argentinské odrůdy patří Malbec, pak také Syrah. Nejpopulárnější pivo je Quilmes, v Chile bylo vynikající pivo Austral. Neodmyslitelnou součástí argentinské kuchyně je hovězí maso, mezi hlavní charakteristiky zajisté patří velké porce, půlkilové steaky jsou bife de chorizo či bife de lomo. Tak jako je pro Argentinu typické hovězí, pro Chile to byly ryby a jiné mořské potvory.

TIGRE
V pondělí by se i dalo vyjet lodí (buquebusem - pravidelný trajekt) přes záliv do Uruguaye, třeba do Colonie del Sacramento zapsané v UNESCO, ale bylo by to jen na otočku a dost drahé, navíc jsem si opět přispávali a nakupovali poslední suvenýry. Pak jsme se metrem projeli na nádraží, odkud jedeme vlakem necelou hodinu na sever do Tigre, městečka ležícího v deltě řeky Parana. Tam z mnoha nabídek vybíráme hodinovou projížďku po kanálech a ramenech řeky, vyhlídkovou lodí projíždíme mezi luxusními vilami i obyčejnými domky a chýšemi a sledujeme lidi, žije se tu na vodě, úplně normálně, jen místo silnic kanály, místo zastávek mola, místo luk rákosí, atp. Pak ještě okukujeme trhy v přístavu Puerto de Frutos a jedeme zpět.
A večer parrillada, grilované maso, půlkilové steaky, klobásy, žebra, kuře, salátový stůl, vše all you can eat v našem hostelu, strašná žranice, k tomu mimo jiné litrová piva a společnost Amíka Jamese, jehož rodiče jsou Čech a Vietnamka. Snědli jsme každej asi 1,5kg výbornýho skoro syrovýho masa a trochu se napili. Toť poslední večeře a loučení.

SAO PAOLO, NÁVRAT
Ráno ještě rychle do batohu balím 4 lahve vína a 1kg maté a jedeme na letiště. Letíme přes Sao Paolo, kde jsme za chvíli, sice toho tam moc zajímavého není, ale máme 10h čekání, tak chceme vyrazit do ulic. Tím že jsme vylezli z transitu, jsme tedy naprosto zaskočili letištní pracovníky, bylo to pro ně nepochopitelné a takřka neřešitelný problém, ale nakonec jsme s nějakým letištním poplatkem po 2h boarding pasy získali.
Sao Paolo jsou hlavně mrakodrapy a mnohoproudé silnice, s 12-15 miliony obyvatel je to jedno z největších měst na světě, zároveň jedno z nejnebezpečnějších, tedy především v noci, to prý auta raději ani nezastavují na červenou. Taxíkem jedeme do centra, necháváme se vysadit u Teatro Municipal a procházíme živé pěší zóny okolo. Ulice jsou plné lidí, trochu tmavších a nevzhlednějších než Argentinci, ale vůbec žádní turisté nikde, a zdá se nám, že po nás všichni divně čumí, prazvláštní pocit, ale možná vsugerovaný. Před 35tistupňovým vedrem se schováváme do tržnice Mercado Municipal a na doporučení Jamese si dáváme exkluzivní naditý mortadelový sendvič, božské! Pak se metrem a pěšmo přesouváme do pěkného parku Ibirapuera se pokoukat a na chvíli odpočinout, před setměním ale raději rychle taxíkem mizíme na letiště, byť jsme ještě uvízli ve večerní zácpě. Španělská konverzace byla vždy dost kostrbatá, ale Portugalsky to nedokážu už skoro vůbec.
12h letu do Frankfurtu nás vrací do Evropy a na druhou polokouli. Čekáme na můj batoh, ale ztratil se a domu mi byl doručen až v sobotu 3.1. Už ve 4 padá tma a mráz je šok, z ledu vykopáváme Focuse a po opuštěných dálnicích se ženem do Prahy, kam dorážíme v 9 večer na Silvestrovskou noc, vítá nás rodina, vánoční stromeček, cukroví, chlebíčky... Víkend v Krušných horách trávím zapadán závějemi sněhu při -20 stupních, a pak nás čeká už jen tma, zima a práce...
Patagonie byla super a rozhodně nezklamala velmi vysoká očekávání! Adios!