Zkusíme letos Dolomity, povídá kámoš a tak je na mě, abych zase vedl přípravy i průběh cesty. Kam, kdy, jak, za kolik, na kolik a kolik? To bývá osnova příprav. Tak tedy začala naše cesta.
Cesta kličkující zlomem ledovce Gangotri se ztrácí v bludišti obrovských balvanů a pohyblivé suti. Najít správný směr výstupu nepřehledným terénem mezi trhlinami a pomalu se sunoucími kameny není snadné. Ledovec však brzy končí a do cesty se staví velmi strmě stoupající svah s jasně veden&yacu [ … ]
Víte, že existuje město, kde usednete za pár peněz na "místňák" a ten vás po hodině jízdy vyklopí pod hned několika šestitisícovkami? Přitom se výškou kolem 500 m nad mořem nejedná o žádné vysokohorské místo. Nevěříte? Tím městem je Santiago, hlavní město nejúžasnější "nudle" na světě - Chile. Takřka každý návštěvník ihned po příletu spěchá z města buď na sever do pouštních hor Atacamy, nebo na jih za patagonskými žulovými monumenty a ledovci. Ja [ … ]
Hustý bukový prales končí u paty skalnatého srázu. Odkudsi zvysoka, snad ze samotných nebes padá s hukotem pěnivá šavle vodopádu, vlhké zelené přítmí je doslova hmatatelné. Opouštíme doposud znatelnou pěšinu a podél dravé říčky stoupáme do chrámu temných lesů a nedotčených hor. Tajuplný Tygří ostrov neboli Nahuel Huapi nás pohltil a již není cesty zpět.
GRAND CANYON DU VERDON Průstup kaňonem byl pro nás příjemným zpestřením při putovní dovolené po jižní Francii. Ubytovali jsme se v kempu u jedinečného jezera Lac de Saint Croix a tuto výpravu si nechali až jako třetí den pobytu v tomto kouzelném kraji Provance.
Najít dobré tábořiště v okolí Mavrovského jezera není snadné. Buď jsou břehy příliš srázné, podruhé zarostlé stromy a křovím, v neposlední řadě musíme respektovat tabule správy národního parku, která není ke stavení stanů příliš shovívavá. Až takřka v dostřelu turistického centra Mavrovo se objevuje vedle cesty rozlehlá louka, o jejíž funkci podle několika již postavených stanů není pochyb. Kemp to sice není, ale když zde mohou kvasit Makedonci, [ … ]
Prudce stoupající chodník, proplétající se jako tlustá housenka v drobné žluté suti, se konečně narovnává. Ještě několik kroků a do postav sehnutých pod batohy se opře studený náraz větru. Oči upřené hodiny do země se konečně mohou pozvednout k otevřenému severnímu obzoru. Po třech dnech putování krajinou osamělých a divokých štítů Chambeyron konečně toužebně vyhlížené hory Queyras. Fantastický labyrint štítů, travnatých kopců a údolí všech možný [ … ]
Až doposud znatelná a dobře schůdná "kozí" stezka najednou končí na okraji skalnatého srázu. Daleko na obzoru se do saharského rozpáleného nebe vzpíná několik rozeklaných vyprahlých štítů, pohled do okrového nitra labyrintu suchých "vádí" Todra nevěstí nic dobrého. Zdá se, že cesta je u konce. Ovšem představa několikahodinového návratu po stejné trase je natolik drastická, že to raději zkusíme sejít. Ale kudy?
Oblast zvanou Kappadokie budeme na mapách hledat asi marně. Tato rozsáhlá náhorní plošina o průměrné výšce 1000 m ve středu Anatólie je spíše historickým pojmem, známým již za Asyřanů jako Katpatuka, názvu Cappadocia se pak dočkala za časů antiky. Mohutný, sněhem pokrytý kužel sopky Ercias Da měl lví podíl na dnešním vzhledu této vpravdě surrealistické krajiny.
Výpravu na Hohe Wand jsme měli již od začátku naplánovanou trochu v jiném duchu než běžné akce v Alpách, které každý měsíc podnikáme. Taky proto se již z domova vezlo nějaké to pitivo v podobě takřka 4 bas a nějaké té šťopičky. Na místo dorážíme někde kolem půlnoci a dobrý flek na přenocování hledáme poměrně dlouho. Nakonec najdeme malé lesní parkoviště hned nad obcí Loderhof (končí zde nástupní cesta k ferratě Hanselsteig). Dá se zde přebývat i [ … ]