Ještě na počátku minulého tisícletí chrlí tento vulkán, jehož výška převyšovala výšku 5000 m společně s dalším aktivním "bráchou" - sopkou Hasan Da lávu a popel do vzdálenosti mnoha desítek kilometrů. Vrstvy popela a prachu, ukládané na sebe po dobu 3 milionů let vytvářejí zrnitý tuf s mocností až 300 m

Po sopečných křečích přichází na scénu trojice sochařů déšť, vítr, a slunce, přetvářejících krajinu do dnešní podoby. Poslední slovo však patří člověku, tentokrát v nijak pejorativním smyslu. V tomto nepřehledném labyrintu skal nacházejí úkryt křesťané před postupujícím vlivem Osmanské říše. V měkkých horninách jsou hloubeny celá podzemní města a kostely, obývané ještě na počátku 20. století. Kappadokie je dnes skutečnou světovou raritou. Nikde jinde nenajdeme tak dokonale formované komíny falických tvarů, jakoby nekonečné rozeklané soutěsky a kaňony s bílými či fialovými útesy a černými čedičovými sloupy, stolové hory naježené rudými skalními pyramidami a sporou vegetací. Jedná se o krajinu, která jakoby vystoupila z pláten surrealistických mistrů Salvadora Dalího či Maxe Ernsta. Zajímavých cílů je v oblasti celá řada. Funkci turistického centra skalních měst a kaňonů Kappadokie plní malé městečko Göreme. Zdá se, že počátek května je ideálním obdobím pro návštěvu oblasti. Bary a restaurace zejí prázdnotou, batůžkáři a autobusy plné fotících Japonců a důchodců z Německa zatím ještě nedorazili a tak je všude klid a ticho. Zatímco návštěva samotné oblast skalních kostelů Göremského muzea pod širým nebem citelně provětrá peněženku, vstup do erozí vyhloubených propastí a roklin je volně přístupný každému. Pokud však nevyužijeme oficiálních přístupových cest a vydáme se do nitra skal po vlastní ose, o vzrušující zážitky rozhodně nebude nouze. Vstoupit do oblasti však lze i originálně, namáhavě a bolestně. Drsný sestup je spojený s přeskakováním z jedné skalní pokličky na druhou, protahováním se neuvěřitelně úzkými chodbičkami vtěsnaných do skal, bojem s trnitými křovím či vzrušujícími přechody tajemných tunelů podél průzračných bystřin. Jedno z nejkrásnějších míst je údolí Güllüdere což v překladu znamená Údolí růží. Název to je příhodný, neboť častým zástupcem jinak sporé vegetace jsou porosty omamně vonících planých růží. Můžeme se vydat nazdařbůh na přechod kaňonu lemovaném krajkovím tufových skal těch nejpodivuhodnějších tvarů a barev. Při pohledu na tu neskutečnou krásu se ani nelze divit šoku Evropanů, jimž francouzský cestovatel Paul Lucas přivezl v 18. století první náčrtky z tohoto neskutečného a magického světa. Křivolaká stezka se proplétá mezi smetanově vybarvenými věžemi, červenými skalními hřiby, komíny s vytesanými holubníky připomínající ementál a přírodními tunely. Oči již znavené neskutečnou smrští těch nejšílenějších skalních útvarů, jaké si člověk ani nedokáže představit pak jistě zatouží spočinou na otevřené krajině. Králem celé oblasti Göreme je výrazná stolová hora neznámého jména s uzounkou vlásenkou stezky ve strmých svazích. Výstup v ujíždějící suti vede kolem bizarního skalního suku a přes pichlavou trávu. Pot se lije v proudech z čela, po zádech, prostě odevšad. Ovšem rozhled z okrajového srázu plochého vrcholu je fantastický. Nad plochou, bohatě členěnou a všemi barvami hrající krajinou trůní daleko na obzoru neskutečný přízrak sněhem olepené sopky Erciyas - tvůrce celé této nevšední a originální krajiny.

Vyšlo v časopise Outdoor 2/2005