Na nejvyšší horu Rakouska měl brácha zálusk již delší dobu. Čas na její dobytí uzrál až na konci září 2004. Využili jsme prodlouženého víkendu mimo hlavní sezónu, abychom se vyhnuli davům nadržených alpinistů.

Z Prahy jsme se vydali ve složení já, brácha, Kamil a Martin v neděli v 8:15. Jeli jsme přes Plzeň, Regensburg, Mnichov, Rosenheim, Kitzbühel do Kaslu a pak dál do hor po placené silnici (8 Euro) k Lucknerhausu (1948 m), kde jsme v 15:15.

V 15:55 odtud vyrážíme již pěšky po šotolinové cestě k Lucknerhütte (2241 m), cestou potkáváme vracející se důchodce a rodinky, které byli na nedělním ausflugu. Jeden Tirolák se s námi dává do řeči. "Vy jste z Čech? A jdete až na horu? Víte, že tam nahoře je zima? A jakou máte v Čechách nejvyšší horu? Před rokem tady zemřel mladej Čech, víme? ..." Že jste to už někde zažili??? Podle ukazatelů trvá cesta na Lucknerhütte hodinu, my to jdem 45 min. Z široké cesty se stává horská, dobře značená stezka. Na Stüdlhütte (2802 m) jsme v 18:30 - shodujeme se s ukazateli, cesta z parkoviště nám opravdu trvala 2,5 hod. Kolem chaty je už čerstvý sníh a jsou odtud krásné výhledy zpět do údolí, odkud jsme přišli. Kluci se zabydlují za 18 babek v chatě, já jakožto správná "socka" si kousek od chaty stavím na sněhu stan. Začíná se zvedat vítr, jdu radši za klukama do hospody na jedno. Když jsem se vrátil ke stanu, držel už jen na jednom kolíku a málem mi odletěl zpátky do údolí a já jsem mohl spát pod širákem:-) Noc byla i přes velký mráz docela v pohodě.

V 6:30 mě už ale zima vyhání ze stanu, spěchám do chaty, vaříme litry čaje, snídáme, fotíme tu krásu kolem a v 8:30 odcházíme od chaty. Asi za hodinu jsme na okraji ledovce, nazouváme mačky, bereme cepín a vážeme se na lano. Ledovec nejprve lehce, později strměji stoupá, kousek pod chatou Erherzog - Johann - Hütte jsou skály zajištěné klettersteigama. Na chatě (3454 m) jsme ve 12 hodin a z vlastních zásob se v její předsíňce občerstvujeme. V 13 hod vyrážíme "nalehko" k vrcholu. Ledovec je čím dál víc strmější. V závěru nás čeká mixové lezení, jistíme se přes dvoumetrové tyče, které jsou ve skále po každých cca 10 - 15ti m. Na Kleinglockneru se rapidně kazí počasí, už to vypadá, že se ani na vrchol nedostaneme. Kamil s Martinem zůstavají na Kleinu, my s bráchou se nevzdáváme a rychle lezeme až na horu ke kříži. V 16 hod je Grossglockner (3798 m) náš! Jsme na kopci už téměř sami, spěcháme dolů a za 2 hodiny jsme zpět na chatě. Tentokrát netrhám partu a platím nekřeťanských 18 Euro. Večer si dáváme u Fraulein Martiny pivko za 4,30 E a jdeme na kutě.

V 7:40 opouštíme chatu, v 8:25 jsme na konci ledovce, v 9 hod na Stüdlhütte a v 11 hod v autě u Lucknerhausu. Und es ist alles!