1. den

Jako hrnkaři jsme se sešli v 5,30 v Praze na stanici metra Ládví a před 6 jsme dorazili na autobusové nádraží Florenc. Kolem 6,10 jsme již úspěšně naloženi směřovali v autobuse na Vamberk a dále do Rychnova nad Kněžnou. Odkud jsme vyrazili směrem do Deštného v Orlických horách, které jsme určili jako cíl naší dnešní cesty. S ruksaky na zádek jsme pobaveně vzpomínali na pani z autobusového nádraží v Rychnově, která dobře nemohla pochopit, že v dnešní době může někdo jít pěšky. Říkala: "Přece všude jezdí autobus." Po úspěšném vymotání z města jsme nasadili rázné tempo a zastavil nás až první dosažený vrchol, kde jsme kolem jedenácté rozvinuli tábor a dali si snídani. Dále nám ubíhala cesta v dobré náladě, zpocená čela ochlazoval chladivý vítr. Po další několika kilometrech jsme klesali do údolí, které dostalo název "Údolí dlouhých mrtvolek". Podél potoka obepínajícího naší pěšinu jsme obešli několik po létě opuštěných táborů, využili jsme pohostinnosti jednoho junáckého a směřovali vstříc dalším nástrahám "Údolí dlouhých mrtvolek".Už to vypadalo, že údolí je bez konce, když začal prosvítat rozcestík a další kilometry před námi. Další kroky naší výpravy pokračovaly pěknými horskými lesy, jejich měkká tráva sváděla k utáboření. Po ochlazení z osvěžující studánky nám zbývalo jen několik kilometrů do Deštného. Do cíle prvního dne výpravy jsme dorazili kolem 16, doplnili zásoby tekutin a zašli doplnit "soli" do restaurace. Před 18 hodinou naše kroky vedly směrem zítřejší štreky do Nového Města nad Metují. Vyšplhali jsme na blízký kopec, na kterém jsme za silného větru a vymydlené oblohy, předpovídající studenou noc, našli vhodné tábořiště. Zabraný plac jsme brzy osídlili, uvařili si polévku a čaj s rumem, který nás pěkně zahřál, oblékli se do všeho co bylo po ruce, zachumlali do spacáků a zařezávali.

2. den

V sedm jsme se probudili do chladného rána, posnídali, rychle zabalili a pokračovali nabalení v další cestě. Chvíli nám trvalo než jsme se vymotali z lesa od našeho tábořiště, ale brzy se zdařilo. V lese nás zaujal kouzelný sroubek v divočině hor a po pár kilometrech náš zahřálo sluníčko a shodili jsme nadbytečné oblečení. Naše turistická značka se kroutila lesy Orlických hor z kopce do kopce. Cesta nám příjemně pozvolna ubíhala. Až kolem druhé, několik kilometrů před cílem se nám do paměti zaznamenal jeden pán "dědek", který změnil trasu červené turistické značky, po které jsme směřovali do Nového Města. Přešli jsme mostek a potom se najednou před námi objeví zarostlej chlap a obrátí se na nás s větou:"Jestli jdete pánové po červené, tak po druhém břehu." Ne zrovna nadšeni se vrátíme na druhý břeh a vyrazíme po červené tzv. domaniko. Asi půl hodiny poté jsme našli naši správnou značku. Ta na tom druhém břehu končila uprostřed pole. Naše kroky dále vedly po úbočích se záhadnými propadlinami a na dně pěkného údolí, které nás překvapilo svými malebnými skalními zákoutími. Před 16 hodinou jsme došli do Nového Města nad Metují, kterým nás provedl Aleš až na autobusové nádraží, z kterého jsme po páté odjeli do Hradce Králového a dále do Prahy, kde jsme cestu zakončili kolem 21 hodině, tam kde začala.