Na podzim roku 2001 se mě a Pavlasovi naskytla zajimavá nabídka. Kudrňáci nás požádali, jesli bychom nepřipravili na příští sezónu cyklozájezd po Slovinsku. Hned jsme po tom hrábli a s poloprázdným autobusem, který mířil na Velebit jsme se svezli do Mariboru, kde začala naše cyklopouť...

 

 

6. den
Ráno vyrážíme v 8:00 při zamračené obloze. Pokračujeme podél Soči příjemnou cestou přes Kobarid a 2 km před Tolminem zatáčíme doprava na Novou Goricu. Asi po pěti km závada technického rázu - nosič ouplně kaput. Stopujeme chlapíka s dodávkou a ten nás posouvá o 35 km vpřed do N. Gorici. Tam probíhá rychlá výměna nosiče a zároveň oběd. Potom jedeme směrem na Šempeter. Opět velmi špatné značení, takže po několikakilometrovém bloudění nalézáme správnou silnici na Braník. Projíždíme vinařskou oblastí a Krasem přes Štanjel, Kopriva a Dutovlje. Dostáváme se na hranici s Itálií za obcí Voglje, ale zjišťujeme, že tímto přechodem hranici překonat nemůžeme, protože je pouze pro Slovince a Italy. Posílají nás na přechod Sežana - Fernett a my bychom si opravdu nějaký fernet dali, protože docela nepříjemně mrholí. Čas už pokročil, ale my se rozhodujeme ještě tento den uskutečnit prohlídku Terstu, kam se dostáváme přes Villa Opicina. Zkoušíme teplotu moře (jen rukou), a už to zase mažeme zpátky do kopců pravou italskou dopravou. Po dlouhém a frekventovaném stoupání od moře se dostáváme (už za tmy) na přechod Basovizza do Slovinska. Uléháme asi 2 km za hranicemi jen tak na loučce.
Najeto 120 km na kole + 35 km stopem, průměr 21 km/h

7. den
Ráno vyjíždíme jako obvykle v 8:00. Počasí zatím nic moc. Zkratkou přes les se po chvíli dostáváme ke Škocjanské jámě. První prohlídka je od 10:00, takže asi hodinu a čtvrt čekáme a promýšlíme další postup. V 10 hod vyrážíme na prohlídku (vstupné: 1100 SIT, 11 DEM, 75 ATS pro studenty a pro dospělé 1800 SIT) a už od začátku jsme nadšeni. Něco takového jsme ještě neviděli a už asi taky neuvidíme. I přes zákaz fotografování pořizujeme několik snímků (ostatně jako všichni ostatní návštěvníci, kteří mají foťák nebo kameru). Prohlídka trvala 2 hodiny. Jen vylezeme z díry vykoukne sluníčko a po celý zbytek dne je celkem pěkně. Ve 13:30 sedláme kola a jedeme po silnici č.405 dál na východ a po silnici č.6 přes Ilirskou Bistrici (tam kupujeme víno) na hranice s Chorvatskem. Po překročení hranice - hurá! poprvé ve slunném Chorvatsku - pokračujeme po stejné silnici (jenom méně kvalitní) až do Matulii a tam podél pobřeží do Rijeky. Tam chvilku sváča a kochačka a dál přes Bakar do Meja - Gaj. Doleva směr Zagreb, ale už pomalu padá tma, takže uléháme kousek od silnice mezi staré pračky, lednice, bojlery a koberce.
Najeto 95 km, průměr 22 km/h

8. den
Vyrážíme v 8 hod za mlhavého nepřívětivého počasí. Na rozjezd si dáváme asi 15 km stoupání. Potom klesáme do Delnice, kde se počasí začíná umoudřovat. Za chvíli je už slunečno, ale docela fouká vítr. Z Delnice jedeme přes Ravna Gora, Vrbovsko (za ním nám téměř odchází i druhý nosič a jsme kontrolováni pěší policií). Pokračujeme jen velmi pomalu po špatných silnicích. V Ogulinu marně sháníme nový nosič - musí vydržet. Jedeme dál přes Oškarije, Josipdol. Před obcí Plaški ze sebe smýváme týdenní splašky. Táboříme u jedněch dobrých lidí na dvoře ve vesničce Jezero. Říkají, že bude v noci pršet a že nám zbývá asi 35 km do Plitvic.
Najeto 120 km, průměr 21 km/h

9. den
V noci opravdu pršelo, ale ráno vstáváme už "pouze" do mlhy. Snídaně jako obvykle + jejich minikafíčko a hrnek teplého mléka. Vjíždíme do krásné zvlněné krajiny. Projíždíme místy, kudy prošla válka, opuštěné vesnice - smutný pohled. V Plitvicích jsme asi v 11:30. Setkáváme se s Kudrbusem a podnikáme prohlídku nár. parku Plitvička jezera. Je to príma a počasí taky. V 19 hod odjíždíme směr Zagreb, Maribor, Rakousko, Brno, kde jsme asi v 6:45.
Najeto 41 km, průměr 17 km/h