V druhé polovině léta jsme se s kamarádi rozhodli, že vyrazíme s koly na jich Čech. Měli jsme jenom nejasnou představu o cíli naší cesty. Jediné rozhodnutí, které padlo, že budeme každý den jezdit jinde. Mimo jiné jsme na kole navštívili Třeboň, České Budějovice, Český Krumlov, Hlubokou nad Vltavou, Písek a Lipno.

 

 

Večer jsme vyrazili ve čtyřech se čtyřmi koli v dvou malých autech na jich. V 5 hodin jsme se sešli na benzínové pumpě u Příbrami. Naše cesta pokračovala směrem na České Budějovice přes Písek. Výhled nám lemovaly černé vysoké mraky a místy hustý déšt. Po 100 km jsme se rozhodli, že pojedeme směrem na Třeboň. Po klikaté cestě a chvíli hledání jsme dorazili do kempu nedaleko zámku v Třeboňi. Mraky pomalu zmizely, postavili jsme stany, sestavili kola a zajeli na projížďku po Třeboni.

1.trasa
Ráno jsme vstali, zbalily stany, posnídali, přeparkovali a po nahlédnutí do mapy vyrazili na první čtyřiceti kilometrovou trasu. Od rybníka Svět jsme vyjeli po modré značce. Cesta vedla z části po silnici, z části lesy. Prvních pár kilometrů nás pěkně proklepaly betonové desky, které byly vyskládány na cestě. Pak jsme zajeli na lesní cestičky, které nám zpříjemnily jízdu. Po dojetí do Šalmanovic jsme ztočili svá kola přes Hrachoviště zpět na hráz rybníka Svět. Cestou se část naší výpravy zapomněla v borůvčí a tak jsme si dali oddech. Z velké části byl celý okruh po rovině. Takže na rozjetí ideální terén. K našemu překvapení jsme stejně jako i během dalších dnů nepotkali na celé trase skoro ani živou duši, až na pár veverek.

Po návratu k autům, převlečení a poobědvaní u marketu naše auta zamířila za České Budějovice k rybníku Bezdrev. Zajeli jsme do, ve své době, velkého a zajisté hodně využívaného kempu. Našli jsme si pěkné místo pro stany a vše připravili. Večer jsme strávili prohlídkou kempu, který se rozkládal na velké části břehu rybníka. Kemp byl z větší části bez hostů a opuštěn. S tmou jsme zakotvili u místího bufetu. Ochutnali pivo a párky v rohlíku a později se vrátili ke stanům.

2.trasa
Další den jsme měli v plánu dvě různé trasy, nakonec jsme se vzhledem k okolnostem rozhodli pro trasu přes České Budějovice a zpět podél Vltavy do našeho tábořiště. Přes okolní vesničky jsme se prokousali do centra města, kde jsme poledne strávili na hlavním náměstí. Pomalu jsme se vykutáleli z města a po příjemné stezce pro cyklisty po levém břehu Vltavy dorazli až do podzámčí v Hluboké nad Vltavou. Koukli jsme se místí koupaliště a vrátili se zpět k našemu rybníku.

Po návratu k rybníku jsme se převlékli do plavek a díky příjmně hřejícímu sluníčku padlo rozhodnutí, že se svlažíme. Po zasloužilém odpočinku jsme nasedli do aut a vyrazili směr Český Krumlov. Cesta uběhla bez problému a k večeru jsme si vyšli na procházku do starého města, prohlídku zámku a přilehlých zámeckých zahrad se známou divadelní točnou. Chvíli jsme také pozorovali dva medvědy pohupující se v hradním příkopě. Večerní Krumlov nás okouzlil a tak jsme s prvními hvězdami zašli do příjemné hospůdky, která nás překvapila příjemnými cenami a zajímavou nabídkou. Kamaráda okouzlili i dvě příjemné angličanky. Před jedenáctou jsme se vrátili k autům a v černočerné tmě vyjeli hledat místo pro přespání. Po několika kilometrech jízdy jsme zajeli na lesní cestu, na první pohled bylo okolí zcela liduprázdné, rozbalili karimatky a sledovali padající hvězdy. Další ráno jsme posnídali mezi auty, vykonali očistu a s vycházejícím slunce směřovali k Lipenské přehradě.

3.trasa
Náš výchozí bod byl ve Frymburku u kotviště přívozu. My jsme vyrazili přes město do okolních kopců na Kaliště (993 m.n.m.), dále přes Lipno nad Vltavou, kde v posledních letech vyrostlo nové přístaviště pro lodě a lyžařský areál. Z přehradní hráze jsme fičeli z kopce po pravém břehu Vltavy do Vyššího Brodu na náměstí. Posvačili jsme a pokračovali do hraničních kopců. Po několika stoupáních jsme dorazili na silnici nedaleko hraničního přechodu Přední Výtoň. Cestou jsme nepotkali až na jednu skupinu cyklistů ani živáčka, jedině volně žijící dlouhosrstý skot s neskutečně velkými býky. Od přechodu jsme se vysokou rychlostí svezli do Přední Výtoně a podél přehrady dojeli k přívozu, který nás odvezl zpět ke kostelu do Frymburku. Cesta byla z naší trojky nejnáročnější, ale stála za to.

Peníze na večeři nám už nezbyli a tak jsme se sbalili. Projeli se nádhernou krajinou podél celé přehrady do Volar a dále přes Prachatice a Husinec, kde jeden z nás zůstal u babičky, do matičky Prahy. Přístí rok si dáme repete!